Jezdec: Giuseppe Farina

Před formulí 1

První závodní zkušenosti získal Giuseppe Farina v devíti letech, kdy mu jeho otec sestrojil malou motokáru. Když mu bylo 16, doprovázel pravidelně strýce Pinina. O tři roky později se zúčastnil svého prvního velkého závodu, který pro něj skončil havárií. Bohužel tento nemilý trend se s ním táhl po celou dobu jeho kariéry. 

Farina byl již od mládí velmi atleticky a akademicky založený. V mládí byl velmi rychlý běžec a mezi koníčky patřil i fotbal a lyžovaní. Na univerzitě v Turíně získal doktorát v oblasti práv. Zatímco cesta k akademickému titulu nebyla příliš náročná, cesta za titulem mistra světa Formule 1 byla neuvěřitelně trnitá. 

Formule 1

Po druhé světové válce pokračoval Giuseppe v závodnické kariéře a navíc se oženil. Vzal si elegantní a stylovou dámu jménem Elsa Giaretto. Podle ní bylo závodění velmi nebezpečné a tak se mu tuto činnost snažila rozmluvit. Ovšem tři dny po jejich svatbě odletěl na závod do Argentiny. V roce 1950 byl nominován do čela stáje Alfa Romeo, která se v té době zúčastňovala série závodů Grand Prix a byla pozvána na historicky první závod vozů Formule 1. Vozy Alfa Romeo v tomto ročníku zcela dominovaly a tři piloti tohoto týmu se umístili na prvních třech příčkách: 1. Giuseppe Farina (44 let), 2. Juan Manuel Fangio (39) a 3. Luigi Fagioli (52). Piloti později přezdívaní jako „Tři F“. 

Ačkoli byl Farina označován za šarmantního a laskavého člověka, hodně lidí jej nařklo pro jeho arogantnost a odměřenost. Byl dokonce přirovnáván k nesentimentálnímu snobovi, který si ničeho neváží. Ovšem při GP Itálie 1952, kdy zažil Fangio těžkou nehodu byl vítěz tohoto závodu Farina prvním, kdo jej na nemocničním lůžku navštívil a předal mu věnec pro vítěze, protože jediný kdo tehdy na italském okruhu vyhrál byl Fangio. Zvítězil v boji o holý život. Od té doby se k jeho jménu přidávala i přezdívka „Turínský gentleman“, což Farinovu pověst velmi napravilo. 

Ovšem stále více a více se potkával s různými typy zranění (včetně toho, že se velmi vážně popálil na Monze v roce 1954), což znamenalo, že Farina musel čím dál častěji užívat léky a jeho pravidelné bolesti jej nakonec v roce 1955 přinutily ke konci kariéry. Poté se však i nadále věnoval motorsportu a stal se prodejcem vozů Alfa Romeo. Farina se Formuli 1 věnovat nepřestal a i nadále věřil svým řidičským schopnostem. To se mu nakonec stalo osudné, protože 30. června 1966 dostává nabídku řídit Lotus-Cortina při Velké ceně Francie. V Alpách poblíž Chambery se jeho vůz dostal do smyku a první mistr světa Formule 1 po nehodě tragicky zahynul.