Sezóna 1951

Ferrari nasadilo nové vozy modelové řady 375 s motorem o obsahu 4,5 litru, ale přesto, že jeho jezdci vyhráli tři Velké ceny, Fangio s Alfou Romeo dokázal získal svůj první titul Mistra světa. Šampionát se rozrostl o jednu Velkou cenu, chybělo Monako a přibylo Německo a Španělsko. Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem v závodě. Do šampionátu se započítaly pouze 4 nejlepší výsledky ze všech 8 závodů. Jestliže se jezdci během závodu v autě střídali, dostali oba body rozdělené napůl, bez ohledu na to, kdo řídil více kol.

Jako první se konala Velká cena Švýcarska na okruhu Bremgarten. Alfa Romeo splnila předpoklady favorita, když zvítězil Juan Manuel Fangio. Překvapením, ale bylo druhé místo Piera Taruffiho s vozem Ferrari, který překonal ostatní jezdce Alfy Romeo. V této Velké ceně debutoval Angličan Stirlig Moss s vozem HWM, který dojel v závodě na osmém místě.

Další Velkou cenou byl závod 500 mil Indianapolis, kterého se opět nezúčastnili žádní jezdci z šampionátu. 500 mil vyhrál Američan Lee Wallard s vozem Kurtis Kraft. V Evropě se jezdci a týmy mezitím přemístili do belgického Spa-Francorchamps, kde se 17. června konala Velká cena Belgie. Opět se zde odehrál boj mezi jezdci Alfy Romeo a Ferrari. Zvítězil Giuseppe Farina s Alfou Romeo, ale druhé a třetí místo obsadili Alberto Ascari a Luigi Villoresi s vozy Ferrari. Fangio musel během závodu zajet do boxů, aby vyměnil prasklou zadní pneumatiku a i když se snažil sebevíc, dojel na devátém místě. podařilo se mu získal bod za nejrychlejší kolo v závodě.

Velká cena Francie byla pokračováním souboje dvou nejrychlejších týmů. Zvítězili Fangio a Fagioli, kteří se tentokrát ve voze Alfa Romeo střídali. Druzí skončili Gonzáles a Ascari střídající se ve voze Ferrari. A na třetím místě dojel Luigi Villoresi také s Ferrari.

Poté se celý kolotoč přestěhoval na britské ostrovy, na okruh Silverstone, kde se konala Velká cena Velké Británie. A právě tady, kde šampionát před rokem startoval, přišla první porážka Alfy Romeo, pokud nepočítáme americké závody v Indianapolis. Jako první porazil Alfy Argentinec José Froilán Gonzáles s vozem Ferrari, jehož původní povolání bylo řidič městského autobusu. Druhý skončil Fangio s Alfou Romeo a třetí Villoresi s Ferrari. Na Silverstonu měl premiéru tým BRM a když jeho jezdci Reg Parnell a Peter Walker skončili na pátém a sedmém místě, bylo to povážováno za velký úspěch.

Další Velká cena se jela v Německu na obávaném Nürburgringu, kam se závodění vrátilo po 12 letech. Opět zde zvítězilo Ferrari, tentokrát s jezdcem Ascarim i přestože měl ke konci závodu problémy se zadní pneumatikou. Fangio musel častěji tankovat, přesto nakonec dojel na druhém místě. Třetí až šesté místo obsadili jezdci Ferrari.

Předposlední závod Mistrovství světa Formule 1 se jel v Monze, jako Velká cena Itálie. Svůj úspěch zde zopakoval Alberto Ascari s Ferrari, který zvítězil před nadšeným domácím publikem. Druhý skončil Gonzáles také s Ferrari a třetí Bonetto s Farinou na Alfě Romeo. Fangio musel ze závodu odstoupit pro poruchu motoru a světový šampionát se vyrovnal. O zisku titulu se muselo rozhodnout v posledním závodě sezóny.

Tím byla Velká cena Španělska na okruhu Pedralbes. Tento závod nakonec rozhodly pneumatiky. Ferrari zvolilo 16" zadní kola a Alfa Romeo 18". Před závodem byl v čele šampionátu Fangio o 2 body před Ascarim. Albeto Ascari stál na Pole Position a závod vedl, jenže pro problémy s pneumatikami musel do boxů a Juan Manuel Fangio s Alfou Romeo pohodlně vyhrál závod a získal tak svůj první titul Mistra světa Formule 1. V závodě dojel druhý Gonzáles s Ferrari a třetí Farina s Alfou Romeo. Ascari s Ferrari dojel na 4 místě. Pokud by se počítal pohár konstruktérů, zvítězilo by Ferrari a Alfa Romeo by byla druhá.

Po závodě ve Španělsku oznámila Alfa Romeo, že jeho jezdci na zastaralém voze už dále nemají šanci konkurovat a že tým nesehnal finance na nový vůz a proto ze závodů Formule 1 odstupují. Částešně i jako odpověď na odstoupení Alfy vyhlásila FIA, že od roku 1952 se pojede Mistrovství světa podle pravidel výkonově slabší Formule 2. Hlavním cílem tohoto rozhodnutí bylo umožnit více stájím nasadit své vozy na start ve Velkých cenách.