Sezóna 1954

Ještě než se usadil prach, po posledním závodu sezóny 1953 v Itálii, všichni věděli, že se do kolotoče Formule 1 vrací Mercedes-Benz. Když s tímto týmem podepsal smlouvu Juan manuel Fangio pro sezónu 1954, bylo jasné, že se zrodila velká hrozba pro italské týmy, které dominovaly po celé čtyři roky prozatímní existence Formule 1.

Úřadující Mistr světa Alberto Ascari bral tuto hrozbu vážně a věděl, že potřebuje silnější tým než bylo Ferrari, které sice poslední dva roky dominovalo v šampionátu, ale jen díky své technické nadvládě Formule 2, kde nemělo konkurenci. Ascari proto podepsal smlouvu s dalším nově příchozím týmem Lancia. Konstruktérem byl Vittorio Jano, kterého Ascari znal z klasické éry 30. let, kde Jano pracoval pro Alfu Romeo a Ascari věřil, že tento člověk bude ten pravý, který mu pomůže bojovat o nejvyšší příčky. Spolu s Ascarim odešel k Lancii také Luigi Villoresi. Po odchodu těchto dvou, angažovalo Ferrari k zůstavajícímu Farinovi a Hawthornovi ještě José Froilána Gonzálese a Maurice Trintignanta.

V sezóně 1954 skončila éra Formule 2, když byla stanovena nová technická pravidla pro Formuli 1. Byl zaveden limit na objem motoru na hranici 2,5 litru bez kompresoru a nebo 750 cm3 s kompresorem. Jenže všechny týmy, včetně Mercedesu, zvolily za svou pohonou jednotku 2,5 litrové nepřeplňované motory, protože měly menší spotřebu paliva a výhodu při akceleraci. Navíc automobilky neměli pro 750cm3 motory uplatnění ve sféře produkčních aut a to znamenalo pro tyto motory konec ve Formuli 1.

V roce 1954 se jelo 9. Velkých cen a bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem během závodu. Do šampionátu se započítaly pouze 4 nejlepší výsledky ze všech 9 závodů.

Začátek sezóny se opět odehrál v Argentině na okruhu Buenos Aires. Mercedes a ani Lancia, ale nebyly se svýmy vozy ještě hotovy a tak Ascari zůstal doma a Fangio se domluvil s Maserati, že prozatím pojede s jeho vozy. V Argentině ale bylo vrtkavé počasí a tak zatímco na startu závodu bylo sucho, ke konci závodu se rozpršelo. Po staru se vedení ujali Farina a Gonzáles s vozy Ferrari a vedli závod do doby, než se na trať začal snášet déšť. V tu chvíli převzal vedení Fangio s Maserati a jel si pro vítězství. Po závodě Ferrari, které získalo 2. až 4. místo, podalo protest. Tvrdili, že během zastávky Fangia v boxech pracovali na jeho voze více než tři povolení mechanici. Protest byl zamítnut a Fangio tak mohl slavit první vítězství v sezóně.

Jako další se jel závod 500 mil Indianapolis, kterého se tradičně zúčastnili pouze Američtí jezdci. Vyhrál Bill Vukovich s vozem Kurtis Kraft.

Až 20. června se konala další Velká cena, jelo se v Belgii na okruhu Spa. Jenže ani tam neměly týmy Mercedes a Lancia své vozy připraveny a tak Fangio opět startoval s Maserati. Mercedes avizoval, že už v dalším závodě nastoupí, zatímco Lancia měla se svým vozem problémy i nadále a Ascari s Villoresim nastoupili od příští Velké ceny Francie za Maserati. Ale zpátky k Velké ceně Belgie, do závodu nastoupily pouze týmy s třemi vozy a to Ferrari, Maserati a Gordini. Do závodu nejlépe odstartoval Farina s Ferrari i přesto, že měl ruku v sádře, po předchozí nehodě ze závodu Mille Miglia. Brzo ho ale předjel Fangio s Maserati, ale vedení ztratil, protože si musel upravovat hledí na své přilbě. Potom mezi sebou svedli dramatický souboj, jenže Farinovi vypovědělo službu zapalování motoru a ze závodu musel odstoupit. Fangio tak vyhrál již svou druhou Velkou cenu v sezóně. Druhý dojel Maurice Trintignant s Ferrari a třetí Stirling Moss s Maserati.

Na řadě byla Velká cena Francie a na scénu přišel Mercedes-Benz s vozem W196, který byl zcela odlišný od konstrukcí ostatních vozů. Měl aerodynamicky zakrytá kola a bylo jasné, že mu budou vyhovovat rychlé okruhy. Tím byl i okruh Reims. V první řadě vedle sebe stáli Fangio a Kling s Mercedesy a k nim se přidal Ascari s Maserati. Po startu byla jasně vidět převaha Mercedesů a závod vyhrál Fangio, druhý skončil jeho kolega Kling a třetí Robert Mazon s Ferrari, který měl ztrátu celé jedno kolo.

Formule 1 se poté přesunula na britský okruh Silverstone, kde se za přihlížení obrovských davů diváků konala Velká cena Velké Británie. Fangio s Mercedesem si vyjel Pole Postiton a vedle něj se postavili Gonzáles a Hawthorn, oba s Ferrari. Zdejší okruh, ale nesvědčil Mercedesům. Karosérie, která zakrývala kola, trpěla při průjezdech zdejších zatáček a také při soubojích kolo, na kolo. Jako první dojel do cíle José Froilán Gonzáles s Ferrari, druhý skončil jeho kolega Mike Hawthorn a třetí Onofré Marimon s Maserati. Na hodně poničeném Mercedesu dojel Fangio až na 4. místě se ztrátou 1 kola. V tomto závodě se stala kuriozita. Sedmi jezdcům tady bylo naměřeno naprosto stejné nejrychlejší kolo a proto se 1 bod rozdělil na 7 dílů.

Na Nürburgringu se jela Velká cena Německa a právě tady se stala první tragická nehoda, při níž zahynul jezdec, v historii Formule 1, pokud nepočítáme závody 500 mil Indianapolis. Při tréninkových jízdách se v zatáčce Adenau zabil argentinec Onofré Marimon. Jeho Maserati vyletělo z trati a několikrát se převrátilo, Marimon měl rozdrcený hrudník po nárazu na volant a nebylo mu již pomoci. Před startem do závodu byl Gonzáles celý bledý, protože celou noc nespal, Fangio mu rozmlouval, aby nestartoval, ale Gonzáles neposlechl. Fangio po startu vedl a Gonzáles jel na čtvrtém místě, byl ale povolán do boxů a za volantem Ferrari ho vystřídal Mike Hawthorn, který dostal za úkol stíhat Fangia. To se mu nakonec nepodařilo a Fangio s Mercedesem vyhrál. Druhý skončil Hawthorn s Ferrari a třetí Trintignant také s Ferrari. Mercedes se v této Velké ceně představil s upraveným modelem svého vozu, kde byla přepracovaná karoserie a vůz již vypadal podobně jako ostatní s odhalenýmy koly.

Další závod se jel, jako Velká cena Švýcarska, na okruhu Bremgarten. Zvítězil tady způsobem start - cíl Juan Manuel Fangio s Mercedesem. Chvíli ho stíhal Hawthorn, ale v 30. kole musel odstoupit, kvůli úniku oleje. Druhý nakonec dojel José Froilán Gonzáles s Ferrari a třetí Hans Herrmann s vozem Mercedes.

Potom se všichni přestěhovali na Monzu k Velké ceně Itálie. Závod vedl Stirling Moss s vozem Maserati, devět kol před cílem, mu ale došlo palivo a tak ho v pohodě předjel Fangio s Mercedesem, který si dojel pro další vítězství. Druhý skončil Hawthorn s Ferrari a třetí Gonzáles také s Ferrari.

Na poslední závod v sezóně se kolotoč Formule 1 přestěhoval do španělského Pedralbes. Sem také přijel dlouho očekávaný tým Lancia se svým vozem D50. Potvrdila se síla a rychlost vozu, když s ním Ascari vyjel Pole Position a odstartoval do závodu na prvním místě. Ale už v devátém kole musel odstoupit pro poruchu spojky. O čelo závodu potom bojovali Hawthorn s Ferrari a Fangio s Mercedesem. Fangio nakonec musel spomalit a dojel třetí. Před ním dojel Luigi Musso s Maserati a zvítězil Hawthorn s Ferrari. Juan Manuel Fangio v sezóně 1954 získal svůj druhý titul Mistra světa.