Sezóna 1952

Protože v roce 1951 odešla Alfa Romeo a byl problém zaplnit startovní rošt v sezóně 1952, rozhodla se FIA, že se Mistrovství světa pojede podle technických regulí Formule 2. Mělo se zamezit jasné dominaci Ferrari a zároveň přilákat další týmy. Jenže záměr FIA se tak úplně nezdařil a Ferrari nastoupilo do sezóny jako jasný favorit a konkurovat mu mohli pouze jezdci týmu Maserati. Od roku 1954 měla totiž vejít v platnost nová sportovní a technická pravidla a tak se nikomu moc nechtělo dávat peníze na vývoj vozu pro formuli, která brzo skončí. Přesto do sezóny nastoupily kromě zmíněných konstruktérů Ferrari a Maserati ještě například Gordini, HWM, Cooper, Connaught, Alta, ERA a další. Kromě dvou velikánů byl jednoznačně nejúspěšnější Cooper - Bristol, jejich vozy sice neměly dostatečný výkon, ale zato byly skvěle ovladatelné. Objevem roku se stal jezdec Cooperu Mike Hawthorn.

V roce 1952 bylo bodováno 5 nejrychlejších jezdců systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem v závodě. Do šampionátu se započítaly pouze 4 nejlepší výsledky ze všech 8 závodů.

První Velká cena sezóny se jela 18. května ve Švýcarsku na okruhu Bremgarten. Na startu chyběl Alberto Ascari, který plnil závazky vůči Ferrari a odjel za moře na závod 500 mil Indianapolis. Ferrari začalo vyrábět cestovní vozy a chtělo se tak představit na americké půdě veřejnosti. Juan Manuel Fangio po skončení Alfy Romeo zůstal bez angažmá. Zatímco vyjednával pro koho by mohl závodit ve Formuli 1, jezdil v sezóně 1952 nemistrovské závody s vozem BRM. Při jednom ze závodů v Monze, 8. června startoval ze zadních řad, navíc byl unavený z dlouhého cestování. V Závodě ztratil kontrolu nad vozem, vyletěl z tratě a narazil do travnatého kopce. To ho katapultovalo z vozu a utrpěl vážná zranění. Byl odvezen do nemocnice, kde se zjistilo, že má zlomený krční obratel. To Fangia vyřadilo do konce sezóny ze závodění.

Velkou cenu Švýcarska vyhrál Piero Taruffi s Ferrari, druhý skončil Rudi Fischer také s Ferrari, ale ze švýcarského týmu Ecuire Espadon. Třetí skončil Jean Behra s vozem Gordini. Na třetím místě dlouho jezdil Stirling Moss s vozem HWM, ale jeho tým ho ze závodu stáhnul poté, co měli jeho dva kolegové vážné problémy s vozy.

Další závod se jel v Americe. 500 mil Indianapolis, kde se kromě amerických závodníků na start postavil již zmiňovaný Alberto Ascari. Kvalifikoval se na 19. místě z 33 a závod nedojel kvůli poruše řízení. Vyhrál Troy Ruttman s vozem Kuzma Indy Roadster.

Ve Spa-Francorchamps, při Velké ceně Belgie, už Ascari nechyběl. Vybojoval Pole Position a závod suveréně vyhrál před svým týmovým kolegou Giuseppe Farinou. Třetí skončil Robert Manzon s vozem Gordini. Pozornost diváků si získal Mike Hawthorn s vozem Cooper, který jel dlouho na třetím místě, zdržel se ale při tankování v boxech a nakonec skončil 4. Pro Brity to bylo prozatím nejlepší umístění v historii a zároveň naděje, že z Cooperovy malé dílny by v budoucnu mohl vyjet vůz, který by dokázal velké věci.

Velká cena Francie se jela na okruhu Rouen Les Essarts a ovládli jí jezdci Ferrari. První tři místa obsadili Alberto Ascari, Giuseppe Farina a Piero Tarrufi. Čtvrtý skončil Robert Manzon s vozem Gordini.

Do druhé půli šampionátu jezdci vstoupili ve Velké Británii na okruhu Silverstone. Pole Position zde vybojoval Giuseppe Farina s Ferrari, ale v závodě měl problémy a skončil až na 6. místě se ztrátou 3 kol. Závod nevyhrál nikdo jiný, než Alberto Ascari s Ferrari a druhý skončil jeho týmový kolega Piero Tarrufi. Třetí dojel miláček domácích fanoušků, Mike Hawthorn s Cooperem.

Potom se jezdci přesunuli na okruh Nürburgring na Velkou cenu Německa. Závod se stal snadnou kořistí jezdců s vozy Ferrari. Obsadili první čtyři místa, vyhrál Ascari, druhý Farina, třetí Fischer a čtvrtý Taruffi. Ascari však musel tvrdě bojovat o vítězství. Z jeho Ferrari uniknul olej a musel tak do boxů na doplnění, tím se zdržel. Když vyjel zpátky, tak byl na druhém místě za Farinou, kterého musel předjet, což se mu podařilo.

Poprvé se v mistrovství světa Formule 1 objevila Velká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Dominovali opět jezdci Ferrari. Zvítězil Ascari, před Farinou a Villoresim. Svým výkonem opět nadchl Mike Hawthorn s Cooperem, který skončil na 4. místě.

Před finálovou Velkou cenou Itálie měl jistý titul Alberto Ascari s Ferrari, ale přesto se před domácím publikem chtěl ukázat. Růžky vystrčili jezdci Maserati, když se Gonzáles dostal do vedení v závodě a Trintignant bojoval s Ascarim o druhé místo. Gonzáles musel ve 32 kole zajet dotankovat a když vyjel zpět na trať, Ascari byl před ním na prvním místě a Trintignant byl až pátý. Do cíle dojel první Alberto Ascari s Ferrari, druhý dojel Gonzáles s Maserati a třetí Villoresi s Ferrari.

Alberto Ascari vyhrál svůj první titul Mistra světa. Startoval v 6 Velkých cenách, když nepočítáme 500 mil Indianapolis, a všechny vyhrál. Jezdci s vozy Ferrari dokonale ovládli celou sezónu.