Okruh: Circuit de Catalunya

Circuit de Catalunya, neboli "katalánský okruh", je velmi známý okruh. Nachází se nedaleko Barcelony ve Španělsku a většinou je zde teplo, čehož týmy využívají při zimním testování. Krom Formule 1 se zde jezdí i závody motorek MotoGP.

Stavba okruhu byla dokončena v roce 1991 a v témže roce se na něm jela i první VC Španělska. Okruh měří 4 655 metrů, což není ani málo, ani hodně. Závodní rekord zde drží Kimi Räikkönen s časem 1:21.670, který zde zajel v roce 2008 s Ferrari.

Okruh se skládá ze šestnácti zatáček a několika rovinek. Zatáčky jsou zde pomalé, rychlé, i ty středně rychlé, což z okruhu dělá skvělé místo pro testování. Otestuje se zde stabilita, trakce, přítlak i maximální rychlost, díky jedné z nejdelší cílové rovince v kalendáři. Kvůli mnoho testování se ale na okruh snesla i kritika, že týmy jsou s tímto okruhem již tak seznámeni, že to vede k nudným závodům.

Možná na tom něco bude, protože prakticky jediné místo, kde se přejíždí je první zatáčka, kde jde o to, který z pilotů se odváží později dupnout na brzdy na konci dlouhé rovinky. Po první pravotočivé zatáčce začíná hned levotočivá zatáčka, která vás zase vnese do dlouhé pravotočivé do kopce. V těchto třech zatáčkách je důležitý přítlak a stabilita vozu, kvůli častým změnám směru a rychlé třetí zatáčce, ve které akcelerujete. Na konci této dlouhé zatáčky je kraťoučká rovinka zakončená pravotočivou zatáčkou, do které je nejprve nutno prudce přibrzdit a v jejím vrcholu zase pomalu akcelerovat, abych z ní co nejrychleji vjeli na krátkou rovinku před zatáčkou 5. Do této velmi prudké zatáčky je nutno hodně přibrzdit, jinak vlétnete do štěrku hned za ní. Po této zatáčce vás čeká rychlá sekce, která začíná rovinkou před zatáčkou šest, což je velmi rychlá levotočivá zatáčka, která se projíždí s pedálem na podlaze. Poté se lehce přibrzdí do zatáčky 7 (levoruká) a 8 (pravoruká), které jsou podobné zatáčkám 1 a 2. Po nich následuje další krátká rovinka po které následuje pravoúhlá zatáčka doprava číslo devět, do které se najíždí s nohou sundanou z plynu, na který se naplno šlápne při výjezdu, neboť chcete získat co nejvíce rychlosti do následující dlouhé rovinky, na které se nachází i DRS zóna. Je zakončena zatáčkou 10, která je levotočivá a velmi pomalá, podobná zatáčce 5. Touto zatáčkou začíná pomalá část tratě. Po ní následuje zatáčka 12, což je 180° pravoruká zatáčka podobná zatáčce 4. Poté krátká rovinka před pravorukou třináctkou a další krátká rovinka před zrádnou dvojzatáčkou 14 a 15. Dvě velmi úzké pravoúhlé zatáčky, vozy v nich postrádají často pociťují přetáčivost kvůli kluzkému a nerovnému povrchu. Na výjezdu ze zatáčky patnáct dupnout na plyn a vnést se do poslední zatáčky 16, která se s dobrým přítlakem projíždí na plný plyn a vjíždí se na závěrečnou cílovou rovinku s DRS zónou.

Trať je zrádná, co se větru týče. Povětrnostní podmínky se tu během dne mění a ovlivňují aerodynamiku, takže se může stát, že tu vůz ráno pociťuje nedotáčivost a večer se zase přetáčí. Je velmi těžké najít vyhovující nastavení. Ale jakmile zde najdete ideální nastavení, máte dobrý základ na téměř všechny další tratě v kalendáři, díky rozmanitosti tohoto okruhu.

Ačkoli někdo tvrdí, že zdejší závody jsou nudné, nebylo tomu vždy tak. V roce 1991 zde byl k vidění dech zatajující  souboj mezi Nigelem Mansellem a Ayrtonem Sennou o druhé místo, v roce 1994 zase Michael Schumacher ukázal, že celý okruh lze projet na pátý převod, když se mu zasekla převodovka a dokázal dojet na druhém místě. V roce 2008 Heikkimu Kovalainenovi selhalo kolo a v rychlosti 240km/h se řítil do bariéry. Podařilo se mu ale zpomalit na 130km/h, než do ní narazil. Na chvíli byl v bezvědomí a utrpěl lehý otřes mozku, ale po pár minutách se probral a ukázal všem divákům palec nahoru.

Ovšem je tu i jeden závod, který dokazuje, že Circuit de Catalunya může být nudným okruhem. V roce 1999 tu během velké ceny byl zaznamenán pouze jeden přejížděcí manévr.