Sezóna 1958

Tým Maserati ukončil své působení ve Formuli 1 a pro tuto sezónu zůstala jeho auta pouze v soukromých týmech. Pětinásobný mistr světa Juan Manuel Fangio odjel pouze dva závody a ukončil svoji závodní kariéru. Ferrari opustilo staré upravené Lancie a do nové sezóny vstoupilo s novým modelem 246 Dino. Za tým Ferrari jezdili Hawthorn, Collins a Musso, za Vanwall Moss, Brooks a Lewis-Evans. Za Cooper nastoupili Brabham a Salvadori. Poprvé v tomto roce nasadil své vozy Lotus a Maria Teresa de Filippis se stala první ženou v mistrovství světa Formule 1. Debut si odbyli Graham Hill, Phil Hill a Bruce McLaren. Během sezóny zahynuli jezdci Pat O'Connor, Luigi Musso, Peter Collins a Stuart Lewis-Evans, v lednu pak zemřel šampion Mike Hawthorn.

V tomto roce byla upravena pravidla. Týmy stále mohly použít motory buď o objemu 750cc s kompresorem a nebo 2500cc bez kompresoru. Ale délka závodů byla zkrácena z maximálních 500 km na 300 km a nebo na maximálně 2 hodiny.

V roce 1958 se jelo 10 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem během závodu. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 11 závodů. V poháru konstruktérů bylo bodování stejným způsobem jako u šampionátu jezdců, a to systémem 8, 6, 4, 3, 2. Také bylo započítáno pouze 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe. Do poháru konstruktérů nebyly zařazeny vozy, které startovaly v závodě 500 mil Indianapolis.

První Velká cena se konala v Argentině a opět zde bylo značně prořídlé startovní pole. Své vozy přes oceán poslaly jen tým Ferrari, soukromé týmy s vozy Maserati a Stirling Moss, který si půjčil vůz Cooper. Moss nakonec všem vypálil rybník a i přes značně opotřebované pneumatiky dokázal ze sedmého místa na startu těsně zvítězit. 2,7 vteřiny za ním skončil na druhém místě Luigi Musso s Ferrari a třetí se ztrátou 12,6 vteřiny skončil Mike Hawthorn také s Ferrari.

Na start Velké ceny Monaka se vrátily britské týmy Vanwall, Cooper a BRM. Z prvního místa startoval Tony Brooks s Vanwallem, ale ve 22 kole mu odešel motor a odstoupil. Do vedení se dostal Jean Behra s BRM, ale také musel odstoupit, když měl problémy s brzdami. Palivové čerpadlo stávkovalo u Ferrari Mika Hawthorna a Stirlingu Mossovi také odešel motor u jeho Vanwallu. Zvítězit tak mohl Maurice Trintignant s vozem Cooper. Druhý skončil Luigi Musso a třetí Peter Colins, oba s Ferrari.

V Zandvoortu při Velké ceně Nizozemska obsadily celou první řadu jezdci s vozy Vanwall. Pole Position získal Stuart Lewis-Evans, ten ale musel ve 46. kole pro poruchu motoru odstoupit. V závodě zvítězil Stirling Moss, druhý skončil Harry Schell a třetí Jean Behra oba s vozy BRM.

Čtvrtý v pořadí byl závod 500 mil Indianapolis, kam již tradičně necestovali žádní jezdci, kteří se zúčastňovali Velkých cen. Po startu se chtěl Ed Elisian dostat před vedoucího Dicka Rathmanna, ale ve třetí zatáčce se jejich vozy střetly a oba nabouraly do svodidel. To vyvolalo hromadnou havárii, při které Pat O'Connor vyletěl do vzduchu, dostal se mimo trať a skončil hlavou dolů. Následně na to jeho vůz vzplanul a Pat O'Connor v troskách zahynul. Podle lékařské zprávy prý zemřel okamžitě, ještě než jeho vůz začal hořet, protože měl roztříštěnou lebku. Závod vyhrál Jimmy Bryan s vozem Epperly.

Ve Spa-Francorchamps se jezdci sešli při Velké ceně Belgie. První dvě místa obsadili jezdci Ferrari, Luigi Musso a vítěz kvalifikace Mike Hawthorn. Jenže vítězství v závodě jim sebral Tony Broooks s vozem Vanwall, druhý skončil Mike Hawthorn s Ferrari a třetí Stuart Lewis-Evans s Vanwallem. Na čele průbežného pořadí šampionátu byl tou dobou Stirling Moss o tři body před Mike Hawthornem. V tomto závodě startovala s vozem Maserati Maria Teresa de Fillipis, první žena v historii Formule 1, skončila na 10. místě se ztrátou dvou kol na vítěze závodu.

Na řadě byla Velká cena Francie, která se konala na okruhu Reims. Právě na tomto okruhu se konečně Ferrari dočkalo prvního vítězství v této sezóně a prakticky prvního vítězství od Velké ceny Německa v roce 1956. V kvalifikaci byl nejrychlejší Mike Hawthorn a druhý Luigi Musso, oba s Ferrari. Ale závod v Reims jezdcům Ferrari zároveň přál, ale také si vybral daň nejvyšší. V závodě zvítězil Mike Hawthorn s Ferrari a Luigi Musso zahynul. V 10. kole, když chtěl Musso předjet svého kolegu Hawthorna, nezvládl v zatáčce své Ferrari a sjel do příkopu. To ho katapultovalo do vzduchu, kde udělal několik salt a z vozu vypadl. Byl převezen do nemocnice, ale krátce na to zemřel. Druhý v závodě skončil Stirling Moss s Vanwallem a třetí byl Wolfgang von Trips s Ferrari. Čtvrtý skončil Juan Manuel Fangio s Maserati, pro něhož to byla jeho poslední Velká cena, kterou ve své skvělé kariéře jel.

Velká cena Velké Británie byl další podnik Formule 1. Anglické týmy a angličtí jezdci si brousili zuby na vítězství, jenže radost mělo britské obecenstvo jen poloviční. Na prvních třech místech byli sice brtiští jezdci, ale první Peter Collins jel s italským vozem Ferrari. Druhý skončil Mike Hawthorn také s Ferrari a třetí s vozem Cooper Roy Salvadori. Po tomto závodě se do vedení šampionátu dostal Mike Hawthorn.

Další závod se jel na německém Nürburgringu jako Velká cena Německa. Opět zde startovaly vozy Formule 1 společně s vozy Formule 2. Po startu se do vedení dostal Moss s Vanwallem následovaný kolegou Brooksem. Ale ještě v prvním kole Brookse předjeli Hawthorn a Collins s Ferrari. Moss musel ve čtvrtém kole pro technické potíže ze závodu odstoupit a Brooks postupně předjel jak Hawthorna, tak i Collinse. Potom přišlo osudné 11. kolo závodu. Collins se snažil držet vedoucího Brookse a udělal chybu v průjezdu jedné z mnoha zatáček. Vyletěl z tratě a jeho vůz udělal pár kotrmelců. Přitom šestadvacetieltý Collins vyletěl z auta a dopadnl přímo na kmen stromu. Po převozu do nemocnice zemřel. V 11. kole pro poruchu spojky odstoupil ze závodu i Hawthorn, a když se dozvěděl, co se stalo jeho nejlepšímu příteli, chtěl okamžitě skončit se závoděním. Vedoucí týmu ho však přesvědčil, aby alespoň dokončil tak dobře rozjetou sezónu. Na Nürburgringu zvítězil Tony Brooks s Vanwallem, druhý skončil Roy Salvadori s Cooperem a třetí Maurice Trintignant také s Cooperem.

Velká cena Portugalska se konala poprvé v historii Formule 1 a jela se v Portu. Z prvního místa odstartoval Stirling Moss s Vanwallem a nakonec celou Velkou cenu vyhrál. Druhý skončil Mike Hawthorn s Ferrari a třetí Stuart Lewis-Evans s Vanwallem.

Předposlední Velká cena se jela v italské Monze. Opět stál na startu jako první Stirling Moss, ale v 17. kole musel odstoupit pro poruchu převodovky. Zvítězil Tony Brooks s Vanwallem, druhý skončil Mike Hawthorn a třetí Phil Hill oba s Ferrari. Mike Hawthorn měl před posledním závodem náskok osmi bodů.

Finále sezóny 1958 Formule 1 se odehrálo v Maroku na okruhu Ain Diab nedaleko od Casablanky. Pokud chtěl Stirling Moss pomýšlet na titul mistra světa, musel zvítězit a navíc získat bod za nejrychlejší kolo, naproti tomu Hawthorn potřeboval dojet na druhém místě, aby získal titul on. Hawthorn startoval z prvního místa, ale Moss byl rychlejší a ujal se vedení. Druhý jel Phil Hill a až třetí Hawthorn. Hill se při pokusu vybrzdit Mosse dostal mimo trať a Hawthorn se tak dostal na druhé místo, což mu zaručovalo zisk titulu mistra světa. Jenže nejel naplno, protože nechtěl riskovat, a tak ho opět předjeli Hill a dokonce i Brooks a vidina titulu se přiklonila k Mossovi, obzvlášť poté, co zajel nejrychlejší kolo závodu. Ve 30. kole musel pro poruchu motoru Brooks odstoupit a Hawthorn se posunul na třetí pozici. Když Hill poznal jak se závod vyvíjí, zpomalil, aby ho mohl Hawthorn předjet. Jenže dopředu se také chtěl dostat na čtvrtém místě jezdící Stuart Lewis-Evans. Když poznal, že se přibližuje oběma jezdcům na Ferrari, snažil se je dohnat, jenže ve 42. kole motor jeho vozu Vanwall explodoval a tryskající olej začal hořet. Potřísněný a hořící Lewis-Evans vyskočil z vozu a začal utíkat pryč od hořícího vozu. Jeho tragédií bylo, že utíkal přesně opačným směrem, než odkud se blížili záchranáři s hasicími přístroji. Těžce zraněného Stuarta Lewis-Evanse vezl do nemocnice Bernie Ecclestone a tam čekali dlouhou dobu na ošetření. Lewis-Evans zemřel o šest dní později na otravu krve z nedostatečného ošetření. Do cíle závodu dojel první Stirling Moss s Vanwallem, druhý skončil Mike Hawthorn s Ferrari a třetí Phill Hill také s Ferrari.

První pohár konstruktérů získal britský Vanwall, bylo to pro tento tým poprvé a také naposledy. V následující sezóně nastoupil Vanwall pouze k Velké ceně Velké Británie a v roce 1960 k Velké ceně Francie. Ani v jednom závodě již nezískal jediný bod. Mike Hawthorn, i přesto že vyhrál pouhou jednu Velkou cenu, získal v roce 1958 titul mistra světa Formule 1 a ukončil svoji závodní kariéru, kterou chtěl ukončit již v Německu po tragickém úmrtí svého přítele a kolegy Petera Collinse. Jenže tragédie šampiona Hawthorna na sebe nenechala dlouho čekat. Nedlouho po odchodu ze scény závodního jezdce, 22. ledna 1959 na obchvatu Guildfordu potkal Mike Hawthorn ve svém zeleném Jaguaru Mk1 Mercedes 300 SL, který řídil Rob Walker. Walker provozoval vozy Cooper ve svém soukromém týmu. Hawthorn ho poznal a projel kolem něj velkou rychlostí se zdviženou rukou. Jenže o kousek dál nezvládl řízení a havaroval. Kombinace rychlosti, deště a nešťastné náhody znamenala smrt devětadvacetiletého šampiona Mika Hawthorna. Po jeho smrti se ukázalo, že trpěl těžkou nemocí ledvin, která by mu stejně nedovolila pokračovat v závodní kariéře, a dokonce měl před sebou nanejvýš rok a půl života.