Sezóna 1963

Rok: 1963 | Poslední úprava: 30.5.2011 22:41
Data kvalifikací a závodů doplníme.

Informace

BRM se i pro tento rok spoléhalo, jako vítěz Poháru konstruktérů z minulé sezóny, na Graham Hilla a Richieho Ginthera. Pro Lotus opět závodil Jim Clark s kolegou Trevorem Taylorem. U Cooperu se jezdecké složení také neměnilo, jeho barvy hájili Bruce McLaren a Tony Maggs. Od Loly k Ferrari přestoupil John Surtees a jako jeho kolegové se v druhém kokpitu střídali Willy Mairesse, Ludovico Scarfiotti a Lorenzo Bandini. V týmu Brabham po boku majitele Jacka Brabhama v tomto roce závodil Dan Gurney. Na konci roku 1961 od Ferrari odešlo nečekaně osm mechaniků, kteří do této sezóny vstoupili s vlastním týmem Automobili Turismo e Sport, zkráceně ATS, a jako jezdce najali Phila Hilla a Giancarla Baghettiho. V této sezóně například debutoval na Lole Chris Amon v soukromém týmu Reg Parnell Racing. S Lotusem na Velkou cenu USA a Mexika nastoupil Pedro Rodríguez, bratr Ricarda Rodrígueze, který v minulém roce tragicky zahynul při tréninku na nemistrovskou Velkou cenu Mexika.

V roce 1963 se jelo 10 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 10 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování také systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe.

Začátek sezóny se datuje 26. května, kdy se konala Velká cena Monaka v ulicích Monte Carla. První Pole Position v sezóně vybojoval Jim Clark s Lotusem, druhý stál jeho nejvážnější soupeř Graham Hill s BRM. V druhé řadě na třetí pozici stál John Surtees s Ferrari a čtvrtý Richie Ginther s BRM. Do závodu nejlépe odstartoval Graham Hill, za ním byli Ginther a až třetí Clark. V pátém kole se Clark dostal před Ginthera na druhou pozici a začal bojovat s Hillem. V osmnáctém kole se Clarkovi podařilo dostat na první pozici, ale Hill se nechtěl smířit se ztrátou vedení, jenže na Clarka nestačil. Zezadu útočil Surtees, který se dostal před Ginthera a v padesátém šestém kole i před Hilla na druhou pozici. Graham Hill ale bojoval a Surteese opět předjel. Surtees zvolnil tempo, protože mu začal klesat tlak oleje. V sedmdesátém osmém kole vypověděla službu převodovka ve voze Lotus Jima Clarka a to pro něho znamenalo konec závodu. Do čela se dostal Graham Hill a vedení uhájil až do cíle. Druhý dojel jeho týmový kolega Richie Ginther a na třetí příčku se posunul Bruce McLaren s Cooperem, když lehce předjel pomaleji jedoucího Surteese s Ferrari, který měl již zmiňované technické problémy.

Kvalifikaci na Velkou cenu Belgie ovládl vítěz předchozí Velké ceny Graham Hill, vedle něho na startu stáli Dan Gurney s Brabhamem a Willy Mairesse s Ferrari. Clark měl v kvalifikaci problémy s převodovkou a jeho kolega Trevor Taylor během jízdy přišel o kolo a havaroval. Z nehody naštěstí vyvázl bez zranění. Při startu se na jezdce snášel déšť a toho nejlépe využil Jim Clark, který se z osmého místa protáhl až do vedení. Za ním se seřadili Graham Hill a Dan Gurney. Gurneyho předjel rychle jedoucí Surtees, jenže ten začal mít problémy se vstřikováním paliva u svého vozu a závod musel ve dvacátém kole vzdát. Pro stejné problémy již dříve vzdali Willy Mairesse s Ferrari a Jack Brabham s Brabhamem. Problém s převodovkou donutil odstoupit i Grahama Hilla. Pro vítězství si přesvědčivě dojel Jim Clark s Lotusem, druhý skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí Dan Gurney s Brabhamem.

Další Velká cena se odehrála v Nizozemsku na okruhu Zandvoort a na startu opět stál vítěz minulého závodu, kterým byl Jim Clark s Lotusem. Druhý stál Graham Hill s BRM a třetí Bruce McLaren s Cooperem. Po startu se Clarkovi podařilo udržet první místo a Hill s McLarenem se ho pokoušeli dohnat. Pro McLarena tato snaha ale brzo skončila, protože musel v sedmém kole vzdát pro poruchu převodovky. Na třetí místo se dostal Brabham a za dalších pět kol předjel i Hilla a posunul se na druhé místo. V šedesátém devátém kole měl Brabham problémy s plynovým pedálem, havaroval a ze závodu odstoupil. Jedno kolo za ním skončil i Graham Hill kvůli přehřátí motoru, a tím se za Clarka dostali Surtees a Gurney. Jenže Surtees udělal v šedesátém třetím kole chybu a dovolil tak Gurneymu dostat se na druhou příčku. V závodě zvítězil Jim Clark s Lotusem, druhý skončil Dan Gurney s Brabhamem se ztrátou celého jednoho kola a třetí byl John Surtees s Ferrari.

30. června se konala Velká cena Francie na okruhu Reims a na jezdce opět čekalo deštivé počasí. BRM do Francie přivezlo nové vozy s označením P61 a vkládalo do nich velké naděje. Pole Position přesto opět vybojoval Jim Clark s Lotusem. Druhý byl Graham Hill s BRM a třetí Dan Gurney s Brabhamem. Graham Hill měl na startu problémy s motorem, do závodu ale nakonec odstartoval. Clark se ujal vedení, následován Brabhamem a Hillem. Brabham měl problémy s motorem a na druhé místo se dostal Hill, kterému ale začala prokluzovat spojka, a tak ho v předposledním kole předjel Tony Maggs. Clark uhájil vedení až do cíle a zvítězil o více než minutu před druhým Tony Maggsem s Cooperem. Třetí skončil Graham Hill s BRM.

K další Velké ceně se jezdci přesunuli na britské ostrovy na okruh Silverstone, kam se Formule 1 vrátila po dvou letech pauzy. Před domácím publikem se v nejlepším světle ukázal Jim Clark, když opět vybojoval první místo v kvalifikaci. Druhý byl Dan Gurney a třetí Graham Hill. Jako čtvrtý je v první řadě na startu doplnil Jack Brabham. Nadšený dav diváků se těšil na britského jezdce ve vedení závodu, ale rybník jim vypálily dva vozy Brabham s Američanem Gurneym a Australanem Brabhamem, na třetí místo se dostal další Australan McLaren, čtvrtý byl domácí Graham Hill a až pátý Clark. Jenže již ve čtvrtém kole byl Clark zpátky ve vedení závodu za mohutného povzbuzování domácího publika. V sedmém kole odstoupil McLaren pro poruchu motoru, z toho samého důvodu odstoupil ve dvacátém osmém kole i Jack Brabham a v šedesátém kole Dan Gurney. Jim Clark opět zvítězil a upevnil si tak vedení v šampionátu. Druhý skončil John Surtees s Ferrari, když v posledním kole předjel Grahama Hilla, kterému došlo palivo, a pomalu dojížděl do cíle. Hill nakonec skončil třetí.

V kvalifikaci na Velkou cenu Německa na okruhu Nürburgring opět dominoval Jim Clark s Lotusem a získal Pole Position. Druhé místo vybojoval John Surtees s Ferrari a třetí Lorenzo Bandini s BRM. Po startu si vedení ohlídal Clark, ale měl problémy a do čela se dostal Ginther následován Surteesem. Ginther měl problémy s převodovkou a klesl až za Surteese, Clarka, Hilla a McLarena. Ve druhém kole těžce havaroval Willy Mairesse, když se svým Ferrari vyletěl v místě zvaném Flughplatz a zabil muže od záchranné služby. Sám utrpěl těžká zranění ramene, která pro něho znamenala konec závodní kariéry. Ve třetím kole odstoupil Graham Hill pro poruchu převodovky a o kolo později, na stejném místě jako Mairesse, těžce havaroval i Bruce McLaren, kterému selhalo řízení. V bezvědomí a se zraněním kolene byl převezen do nemocnice. Na čele zatím bojoval o vedení Clark se Surteesem, ale Clark začal mít problémy se zapalováním a proto musel zvolnit. V závodě zvítězil John Surtees s Ferrari, druhý skončil Jim Clark s Lotusem a třetí dojel Richie Ginther s BRM. Na čtvrtém místě dokončil domácí Gerhard Mitter se slabším vozem Porsche, to ale bylo proto, že většina silnějších soupeřů musela odstoupit.

Posledním evropským závodem byla Velká cena Itálie na okruhu v Monze. Závod byl plánovaný na celé délce okruhu včetně úseku s klopenými zatáčkami, ale v pátek odpoledne bylo rozhodnuto, že se závod odjede na zkrácené, 5,750 km dlouhé verzi okruhu, bez klopených zatáček. V sestavě došlo k několika změnám, Lorenzo Bandini nahradil ve voze Ferrari zraněného Willy Mairesse a na místo Bandiniho v týmu Scuderia Centro Sud nastoupil Ernesto Brambilla, starší bratr Vittoria Brambilly, který do F1 přišel až v roce 1974. V týmu Lotus nahradil Trevora Taylora Brit Mike Spence. Trevor Taylor byl zraněný po dramatické havárii v nemistrovské Velké ceně Středomoří. Taylor měl štěstí, protože z vozu vypadl, jeho vůz se po havárii rozpadl a začal hořet. V kvalifikaci na Velkou cenu Itálie se odehrála další vážná nehoda, Chris Amon havaroval s vozem Lola, ale naštěstí pro tohoto Novozélanďana si zranění, která utrpěl, vyžádala pauzu jen v příštím závodě. Pole Position vybojoval John Surtees s Ferrari, v první řadě ho doplnil Graham Hill s BRM. Ve druhé řadě na třetím místě startoval Jim Clark s Lotusem. Po startu všem odjeli Clark s Hillem, ale Surtees se na ně dotáhl a ve čtvrtém kole se ujal vedení. Clark si pohlídal druhou pozici a oba se začali vzdalovat třetímu Hillovi. V sedmnáctém kole musel Surtees odstoupit pro poruchu motoru a Clark se tak dostal do čela závodu. Problémy se spojkou měl Graham Hill a v šedesátém kole musel ze závodu odstoupit. Dan Gurney se dotáhl na vedoucího Clarka a svedl s ním vzrušující bitvu o vedení, která byla v šedesátém pátém kole ukončena poruchou přívodu paliva u Brabhamu Dana Gurneye, který musel také odstoupit. Jim Clark opět zvítězil, na druhém místě skončil Richie Ginther a třetí dojel Bruce McLaren. Po tomto závodě si Jim Clark předčasně zajistil zisk titulu mistra světa a tým Lotus Pohár konstruktérů.

Poté se celý kolotoč Formule 1 přesunul za moře na závod Velké ceny USA, který se jel na okruhu Watkins Glen. Při této Velké ceně debutoval v týmu Lotus Pedro Rodríguez a zraněného Chrise Amona nahradil ve voze Lola Masten Gregory. V kvalifikaci byl nejrychlejší Graham Hill s BRM, druhý byl Jim Clark s Lotusem. Start se nejlépe povedl Hillovi, zatímco Clark zůstal stát na startu kvůli problému s baterií. Než mu jí mechanici vyměnili, Clark se ocitl na konci startovního pole a závodníci již projížděli do svého druhého kola. Clark se ale přesto nevzdával. Na čele se usadil Graham Hill a za ním jeli Ginther, Surtees, Gurney, Maggs a Brabham. Surtees se během závodu dostal na druhou pozici a bojoval s Hillem o prvenství. V osmdesátém třetím kole musel pro poruchu motoru odstoupit a Graham Hill s BRM si tak dojel pro své druhé vítězství v této sezóně. Druhý skončil jeho týmový kolega Richie Ginther a třetí nakonec dojel bojovník Jim Clark s Lotusem se ztrátou jednoho kola, když v posledním kole předjel Jacka Brabhama, který měl problémy se zapalováním.

O tři týdny později se konala Velká cena Mexika na okruhu u Mexico City. Jim Clark vybojoval první místo na startu, druhý byl John Surtees s Ferrari a třetí Graham Hill s BRM. Závod dokonale ovládl Jim Clark, který zvítězil o více než minutu a půl před druhým Jackem Brabhamem s vozem Brabham. Třetí skončil Richie Ginther s vozem BRM.

Finále celé sezóny se konalo na africkém kontinentu. Byla jím Velká cena JAR na okruhu East London. Jim Clark opět zvítězil v kvalifikaci, druhý byl Jack Brabham a třetí Dan Gurney. Nejlépe odstartovali Clark a Surtees, na třetí pozici se skvěle dostal Taylor na kterého tlačili Gurney a Brabham. Ve čtyřicátém čtvrtém kole odstoupil Surtess pro problémy s motorem a v sedmdesátém prvním kole měl nehodu Jack Brabham. V závodě zvítězil Jim Clark s Lotusem, což bylo jeho sedmé vítězství v sezóně. Druhý skončil Dan Gurney s Brabhamem a třetí byl Graham Hill s BRM.

Jim Clark byl v sezóně 1963 nedostižný a již tři závody před koncem šampionátu si dokázal zajistit titul mistra světa. Stejně bezkonkurenční byl v tomto roce tým Lotus, který získal Pohár konstruktérů.

Výsledky a tabulková data

P #   Jezdec   Konstruktér Body   Tým
1. 1 Velká Británie Jim Clark Velká Británie Lotus 73 Velká Británie Team Lotus
2. 5 Spojené státy Richie Ginther Velká Británie BRM 34 Velká Británie Owen Racing Organisation
3. 6 Velká Británie Graham Hill Velká Británie BRM 29 Velká Británie Owen Racing Organisation
4. 7 Velká Británie John Surtees Itálie Ferrari 22 Itálie Scuderia Ferrari SpA SEFAC
5. 24 Spojené státy Dan Gurney Velká Británie Brabham 19 Velká Británie Brabham Racing Organisation
6. 3 Nový Zéland Bruce McLaren Velká Británie Cooper 17 Velká Británie Cooper Car Co
7. 8 Austrálie Jack Brabham Velká Británie Brabham 14 Velká Británie Brabham Racing Organisation
8. 12 Jihoafrická republika Tony Maggs Velká Británie Cooper 9 Velká Británie Cooper Car Co
9. 30 Velká Británie Innes Ireland Velká Británie BRP 6 Velká Británie British Racing Partnership
10. 46 Itálie Lorenzo Bandini Velká Británie BRM 6 Velká Británie Owen Racing Organisation
11. 28 Švédsko Jo Bonnier Velká Británie Cooper 6 Velká Británie Cooper Car Co
12. 26 Německo Gerhard Mitter Německo Porsche 3 Německo Ecurie Maarsbergen
13. 16 Spojené státy Jim Hall Velká Británie Lotus 3 Velká Británie Team Lotus
14. 23 Nizozemsko Carel Godin de Beaufort Německo Porsche 2 Německo Ecurie Maarsbergen
15. 36 Švýcarsko Jo Siffert Velká Británie Lotus 1 Velká Británie Team Lotus
16. 4 Itálie Ludovico Scarfiotti Itálie Ferrari 1 Itálie Scuderia Ferrari SpA SEFAC
17. 8 Velká Británie Trevor Taylor Velká Británie Lotus 1 Velká Británie Team Lotus
18. 21 Kanada Peter Broeker Kanada Stebro 0 Kanada Canadian Stebro Racing
19. 22 Spojené státy Hap Sharp Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
20. 30 Nový Zéland Chris Amon Velká Británie Lola 0 Velká Británie Reg Parnell Racing
21. 28 Francie Maurice Trintignant Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
22. 24 Spojené státy Tony Settember Velká Británie Scirocco 0 Velká Británie Scirocco-Powell
23. 40 Velká Británie Mike Hailwood Velká Británie Lola 0 Velká Británie Reg Parnell Racing
24. 9 Zimbabwe John Love Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
25. 28 Francie Bernard Collomb Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
26. 16 Spojené státy Phil Hill Itálie ATS 0 Itálie Automobili Turismo e Sport
27. 21 Spojené státy Masten Gregory Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
28. 16 Jihoafrická republika Doug Serrurier Jihoafrická republika LDS 0 Jihoafrická republika Otello Nucci, Sam Tingle
29. 13 Mexiko Moisés Solana Velká Británie BRM 0 Velká Británie Owen Racing Organisation
30. 23 Jihoafrická republika Trevor Blokdyk Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
31. 22 Velká Británie Bob Anderson Velká Británie Lola 0 Velká Británie Reg Parnell Racing
32. 6 Velká Británie Mike Spence Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
33. 24 Velká Británie John Campbell-Jones Velká Británie Lola 0 Velká Británie Reg Parnell Racing
34. 21 Jihoafrická republika Brausch Niemann Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
35. 14 Itálie Giancarlo Baghetti Itálie ATS 0 Itálie Automobili Turismo e Sport
36. 18 Jihoafrická republika Peter de Klerk Itálie Alfa Romeo 0 Itálie Otello Nucci
37. 20 Velká Británie Sam Tingle Jihoafrická republika LDS 0 Jihoafrická republika Otello Nucci, Sam Tingle
38. 20 Belgie Willy Mairesse Itálie Ferrari 0 Itálie Scuderia Ferrari SpA SEFAC
39. 22 Portugalsko Mario de Araujo Cabral Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
40. 7 Jihoafrická republika Ernie Pieterse Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
41. 22 Velká Británie David Prophet Velká Británie Brabham 0 Velká Británie Brabham Racing Organisation
42. 25 Velká Británie Ian Raby Velká Británie Gilby 0 Velká Británie Ian Raby Racing
43. 62 Itálie Ernesto Brambilla Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
44. 44 Itálie Roberto Lippi Itálie de Tomaso 0 Itálie Scuderia Settecolli
45. 30 Velká Británie Tim Parnell Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
46. 16 Velká Británie Ian Burgess Velká Británie Scirocco 0 Velká Británie Scirocco-Powell
47. 29 Belgie André Pilette Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
48. 10 Mexiko Pedro Rodríguez Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
49. 27 Německo Kurt Kuhnke Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
50. 22 Belgie Lucien Bianchi Velká Británie Lola 0 Velká Británie Reg Parnell Racing
51. 20 Spojené státy Frank Dochnal Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
52. 18 Spojené státy Rodger Ward Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
P   Konstruktér Body
1. Velká Británie Lotus 78
2. Velká Británie BRM 65
3. Velká Británie Brabham 33
4. Velká Británie Cooper 32
5. Itálie Ferrari 27
6. Velká Británie BRP 6
7. Německo Porsche 5
8. Kanada Stebro 0
9. Velká Británie Lola 0
10. Velká Británie Scirocco 0
11. Jihoafrická republika LDS 0
12. Itálie ATS 0
13. Velká Británie Gilby 0
14. Itálie de Tomaso 0
15. Itálie Alfa Romeo 0

Komentáře

Žádné příspěvky nenalezeny.