Jezdec: Willy Mairesse

Jezdec Willy Mairesse se narodil 1. října 1928 v belgickém Momignies, do světa automobilových závodů však vstoupil až ve věku pětadvaceti let. Pro budoucí vývoj se stala klíčová nabídka od přítele Henryho Misonna, jenž roku 1953 přišel s návrhem účasti v závodě Lutych-Řím-Lutych s automobilem Porsche 356. Tehdy podnik nedokončili kvůli poruše motoru, ale Willymu se závodní svět zalíbil natolik, že příští rok stál opět na startu se svým Peugeotem 203. Obsadil 28. pozici a ve své třídě skončil na osmém místě. O rok později byl opět osmý, tentokrát však celkově a kategorii do 1300 cc zcela ovládl. A když závod roku 1956 s vozem Mercedes-Benz 300 SL konečně vyhrál, právem si vysloužil místo v belgickém národním týmu Ecurie Nationale Belge, který provozoval jistý Jacques Swaters, dovozce vozů značky Ferrari.

DOPORUČUJEME: Pohlednice z historie 1960: Brabham obhájil titul

V belgickém týmu působil tři roky, ale velké úspěchy se ne a ne dostavit. Belgičan v roce 1958 nedokončil závody 1000 km Nürburgringu, ale ani 24 hodin Le Mans. Náplastí na bolístkách se tak stalo alespoň druhé místo z podniku 12h Remis, na stříbrnou příčku dovezl Ferrari Berlinetta. Roku 1959 v Tour de France Automobile předvedl s Olivierem Gendebienem působivý souboj, který zaujal i samotného Enza Ferrariho. Nejprve pro italský tým testoval auta pro vytrvalostní závody, ale netrvalo dlouho a poprvé usedl do monopostu formule 1.

Domácí premiéra a italská bedna

Hned v prvním ročníku Mairesse ukázal, jak všestranným závodníkem ve skutečnosti je. Rychlý totiž nebyl jen v závodních autech, ale i monopostech F1. Při svém debutu ve Velké ceně Belgie 1960 se přetahoval s Chrisem Bristowem o šesté místo, tedy poslední bodovanou příčku. Britský pilot však svůj vůz nezvládl, vyletěl z dráhy a na místě zemřel. Nebyla to jediná oběť závodu, o život po nehodě přišel i Alan Stacey. Mairesse odstoupil pro poruchu převodovky, vítězství ukořistil Jack Brabham před Brucem McLarenem a domácím Olivierem Gendebienem, o němž již byla řeč. Na videu přiloženém níže můžete vidět nešťastného vítěze krátce po finiši, důvody jsou zřejmé...

Druhou účast v závodě formule 1 si Mairesse připsal hned další závodní víkend ve Francii, ovšem ani tady se šachovnicové vlajky nedočkal, opět doplatil na problémy s převodovkou. Do třetice všeho dobrého už to vyšlo: Velká cena Itálie 1960 přinesla belgickému závodníkovi nejen bodový zisk, ale i první a jediné stupně vítězů v kariéře. Rychlejší čtvrtý zářijový den roku 1960 byli jen druhý Richie Ginther a vítěz Phil Hill, jenž belgickému jezdci nadělil celé kolo. Fanoušky na italské Monze mohl těšit i fakt, že první trojka obsadila stupně vítězů na vozech Ferrari.

V dalším ročníku se Mairesse zúčastnil třech velkých cen (postupně za Ecurie Nationale Belge, Team Lotus a Scuderii Ferrari), avšak ani jednu z nich nedokončil. Do maranellského monopostu naskočil ještě o rok později, připsal si sedmé místo v Monaku, nedokončený závod v Belgii a konečně bodový zisk za čtvrté místo na italské Monze. Sezona 1963 opět přinesla účast ve třech velkých cenách, ani jednu z nich ale belgický pilot nedokončil. Naposledy registrujeme závodníka v historických záznamech formule 1 roku 1965, tehdy se v barvách týmu Scuderia Centro Sud objevil při závodě v Belgii, ale do podniku vůbec neodstartoval.

V soutěžích mimo F1 se mu dařilo podstatně lépe. Mairesse zaznamenal vítězství v automobilové Tour de France v letech 1960 a 1961, přidal triumf v nemistrovských Velkých cenách Syrakus a Bruselu, přemožitele nenašel ani v podniku Targa Florio 1962, 500 km Spa 1963 či 1000 km Nürburgringu tentýž rok. I proto si jej svět považoval coby všestranně vyspělého závodního jezdce.

Tykačky s neštěstím

Willy Mairesse působil v motorsportu v nejnebezpečnějším období vůbec, během celé kariéry zahynulo hned několik jeho kolegů. I on sám se však zapletl do mnoha nebezpečných incidentů. Už nehodu Chrise Bristowa po vzájemném souboji mu soupeři dávali za vinu, posléze přibylo několik dalších incidentů. Při závodě v Le Mans jeho vůz po nepovedené zastávce v boxech začal hořet, ale naštěstí odešel bez zranění. Hrozivá kolize se odehrála v Belgii 1962, ale i tu přežil ve zdraví. Zranění si způsobil až při nehodě ve Velké ceně Německa 1963, po které dokonce přišel o závodní sedačku v týmu Ferrari. Nejenže si sám po 40 metrů dlouhém letu vážně poranil všechny končetiny, ale jeho vůz na místě usmrtil pomocníka, který stál u závodní trati. Původně se tvrdilo, že fatální zranění způsobilo ulomené kolo, pravdivou variantu ale potvrdily až amatérské záběry přiložené níže.

Mairesse se začal věnovat podnikání a svět rychlých kol pozvolna opouštěl. Závodů se účastnil spíše sporadicky, připsal si ještě vítězství v 500 km Spa 1965 a Targa Florio 1966. Největší vliv na jeho život však měl poslední vážný incident. Roku 1968 se opět nechal přemluvit k účastni v závodě Le Mans. Ještě v prvním kole mu na rovince Mulsanne selhal zámek vozu GT 40 a dveře se otevřely, což způsobilo vážnou nehodu. Belgický jezdec byl následující dva týdny v kómatu, ale nakonec se probral. Do plného života se však už nevrátil, měl problémy s pohybem a zrakem, což 2. září 1969 vyústilo v tragickou událost, když si na hotelovém pokoji v Ostende sáhl na život.

Život talentovaného pilota tak vyhasl v pouhých čtyřiceti letech. Na souboje s ním později vzpomínal americký závodník Peter Revson. Ten za sebou při jednom ze závodů spatřil Mairesseho s naštvaným obličejem a očima, které prý změnily barvu. „Bylo to skoro jako pohled na ďábla,“ řekl v jednom z rozhovorů. I život Petera Revsona vyhasl následkem tragické nehody v pouhých pětatřiceti letech.