Sezóna 1965

Sezóna 1965 začala pouze 5 týdnů po dramatickém finále sezóny 1964 v Mexiku. Navíc byla tato sezóna poslední s motory o obsahu 1,5 litru, proto se většina týmů rozhodla ponechat jezdcům staré modely vozů. Ferrari si pro tuto sezónu ponechala mistra světa Johna Surteese a jeho kolegu Lorenza Bandiniho. Tým Lotus pokračoval s Jimem Clarkem a Mike Spencem. Richie Ginther přestoupil od BRM k Hondě, kde doplnil Ronnie Bucknuma. BRM na uvolněné místo vedle Grahama Hilla angažovalo nadějného mladíka Jackie Stewarta. Brabham si i pro tuto sezónu ponechal jako kolegu Dana Gurneye a od druhého závodu dostal příležitost debutovat ve Formuli 1 Denny Hulme. Na uvolněné místo v Cooperu po Philu Hillovi přišel Jochen Rindt a doplnil Bruce McLarena.

V roce 1965 se jelo 10 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 10 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování také systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe.

1. ledna 1965 se konala Velká cena JAR na okruhu East London. Kvalifikaci s přehledem vyhrál Jim Clark s Lotusem, když byl o téměř vteřinu rychlejší než druhý John Surtees s Ferrari. V první řadě je na třetím místě doplnil Jack Brabham. Po startu si vedení udržel Jim Clark a nepustil ho až do cíle závodu dlouhého osmdesát pět kol. Po většinu závodu ho pronásledoval jeho týmový kolega Mike Spence, ale ve čtyřicátém třetím kole udělal hodiny, čímž se dostal jen těsně k Surteesovi, který ho pomalu, ale jistě dostával pod tlak. V šedesátém kole Spence opět chyboval a spadl až na čtvrté místo za druhého Johna Surteese a třetího Grahama Hilla. Cíl závodu byl napínavý snad jen tím, že Clark byl odmáván šachovnicovou vlajkou o jedno kolo dřív. Clark tuto skutečnost ale ignoroval a jel ještě jedno kolo, tak jak byl správně naplánovaný počet kol.

Pět měsíců trvala pauza do dalšího závodu, protože Velká cena Monaka se jela až 30. května. Do ní nenastoupil tým Lotus, který chtěl za každou cenu připravit vozy pro závod 500 mil Indianapolis. Ten se konal ve stejný termín jako závod v ulicích Mote Carla. Jejich jezdec Jim Clark z tohoto nápadu nebyl nadšený, ale do Ameriky spolu s kolegou Danem Gurneyem odcestoval. Dan Gurney 500 mil pro technické potíže nedokončil, ale Jim Clark tento závod vyhrál. Vraťme se zpět k Velké ceně Monaka. Kvalifikaci vyhrál Graham Hill, druhý byl Jack Brabham a třetí nováček Jackie Stewart. Graham Hill se v čele udržel i po startu a na druhé místo se vyhoupl Stewart následován Bandinim, Surteesem, Brabhamem a McLarenem. Ve dvacátém pátém kole se Hill dostal za pomalu jedoucího Boba Andersona, který měl technické problémy se svým Lotusem. Anderson se ale Hilovi připletl do cesty tak nešťastně, že musel Hill až do únikové zóny, a než se z ní dostal zpět, byl až na pátém místě. Stewart poté vedl čtyři kola, ale udělal hodiny a klesl na místo čtvrté těsně před Hilla. Tím se do čela dostal Brabham, ale ve čtyřicátém čtvrtém kole musel odstoupit pro poruchu motoru. Vedení převzal Bandini a Hill se dostal před Stewarta. V osmdesátém kole havaroval Paul Hawkins se svým Lotusem. Nezvládl průjezd šikanou a spadl do přístavu, naštěstí se vynořil nezraněn. Hill postupoval dopředu a po předjetí Bandiniho se dostal do vedení, které si udržel až do cíle. Druhý skončil Lorenzo Bandini a třetí Jackie Stewart. Surteesovi došlo kolo před cílem palivo a nakonec byl klasifikován na čtvrtém místě. Graham Hill zvítězil ve Velké ceně Monaka tři roky za sebou a byl nazýván králem Monaka.

Velká cena Belgie se jako již tradičně jela na okruhu Spa-Francorchamps. Graham Hill s BRM byl nejrychlejší v kvalifikaci. Druhý byl Jim Clark s Lotusem a třetí Jackie Stewart s BRM. V neděli, v den závodu, bylo zataženo a pršelo. Po startu si Hill uhlídal vedení, ale Clark se ještě v prvním kole dostal před něho. Hill se na mokrém povrchu pral se svým BRM a Stewart se tak mohl posunout na druhou pozici. Surtees také předjel Hilla, ale v šestém kole musel odstoupit pro poruchu motoru. Hill se poté dostal pod tlak Bruce McLarena, který se odstoupením Surteese posunul na čtvrté místo. V osmnáctém kole Novozélanďan postoupil na třetí místo před Hilla. Ve dvacátém šestém kole vážně havaroval Richard Attwood s vozem Lotus. Dostal hodiny a vrazil do telegrafního sloupu. Atwood naštěstí zůstal nezraněn, ale jeho vůz byl, poté co se vzňal, zcela zničený. V závěrečných kolech ještě Hilla zdolal Jack Brabham. V závodě zvítězil Jim Clark s Lotusem, druhý skončil Jackie Stewart s BRM a třetí dojel Bruce McLaren s Cooperem.

Poprvé se Velká cena Francie konala na okruhu Clermont-Ferrand. Jim Clark zvítězil v kvalifikaci před Jackiem Stewartem a Lorenzem Bandinim. Graham Hill prožil horké chvíle, když se mu v kvalifikaci zasekl plyn a havaroval. Naštěstí se Hillovi nic nestalo, ale na startu se po tomto incidentu postavil až na třináctou pozici. Clark si po startu uhlídal vedoucí postavení a celý závod odkroužil v čele. Bandini se po startu dostal před Stewarta, ale ve druhém kole se Stewart vrátil na druhou pozici a po celé odpoledne stíhal prvního Clarka, což se mu nepodařilo. Ve třicátém sedmém kole Bandini havaroval a byl mimo hru. Clark tedy zvítězil, druhý skončil Jackie Stewart a třetí dojel John Surtees.

Britská Velká cena se pro tuto sezónu vrátila na okruh Silverstone. Kvalifikaci vyhrál Jim Clark, druhý byl Graham Hill a třetí Richie Ginther. Po startu šel do vedení Ginther, ale Clark se do vedení brzo vrátil. Ginthera postupně předjeli také Hill a Surtees. Ve dvacátém sedmém kole Ginther odstoupil pro poruchu vstřikování paliva. Koncem závodu začal zlobit Clarkův Lotus, ale přesto dokázal projet cílem na prvním místě pouhé tři sekundy před druhým Grahamem Hillem na BRM. Třetí dojel John Surtees s Ferrari.

Týden po Velké ceně Velké Británie se celý kolotoč Formule 1 přesunul do Zandvoortu k Velké ceně Nizozemska. Pole Position tentokrát získal Graham Hill a Jim Clark stál vedle něj na druhém místě. Třetím místem potvrdil Richie Ginther stoupající formu Hondy. Ginther se dokonce po startu ujal vedení, následován Hillem a Clarkem. Dvě kola trvalo Hillovi než Ginthera předjel a ujal se vedení. V šestém kole předjel Ginthera i Clark a troufnul si i na Hilla, čímž se Clark dostal do vedení. Hill nebyl schopný udržet tempo Clarka a postupně klesnul i za Gurneye a Stewarta. Clark zvítězil ve Velké ceně Nizozemska. Na druhé místo se přes Gurneyho dostal Jackie Stewart a Dan Gurney tím skončil třetí.

Na řadě byl sedmý závod sezóny, kterým byla Velká cena Německa. Z předešlých šesti Velkých cen dokázal Clark zvítězit v pěti případech, a pokud by zvítězil i v této Velké ceně, získal by tak předčasně titul mistra světa, protože se v sezóně 1965 počítalo pouze šest nejlepších výsledků z deseti závodů. Clark zvítězil v kvalifikaci, druhý byl Jackie Stewart a třetí Graham Hill. Clark nejlépe vystartoval do závodu následován Grahamem Hillem a Jackie Stewartem. Hill se s Clarkem snažil držet krok, ale Stewart svojí snahu přehnal a ve třetím kole musel odstoupit s poškozeným zavěšením kol. To posunulo Gurneye na třetí místo. Clark opět dokázal zvítězit a po závodě byl oslavován již jako jistý mistr světa sezóny 1965. Na druhém místě v závodu dojel Graham Hill a třetí skončil Dan Gurney.

Velká cena Itálie se konala na okruhu v Monze. Kvalifikaci opět ovládl Jim Clark, druhý byl John Surtees a třetí Jackie Stewart. Clark se po startu opět ujal vedení, za ním byli Stewart, Hill a Bandini. Ve třicátém pátém kole odstoupil Surtees pro poruchu spojky. V šedesátém čtvrtém kole přišly technické problémy na Lotus Jima Clarka a ten musel pro poruchu palivového čerpadla také odstoupit. Hill byl tou dobou ve vedení a za ním Stewart, tedy oba kolegové z týmu BRM. Tři kola před cílem, při průjezdu zatáčkou Parabolica, byl Hill moc rychlý a vyjel do trávy. Než se stačil vrátit zpět na trať, tak se do čela dostal Jackie Stewart, který v závodě nakonec zvítězil. Druhý skončil Graham Hill a třetí Dan Gurney.

Předposledním závodem sezóny byla Velká cena Spojených států na okruhu Watkins Glen. Před tímto závodem se vážně zranil John Surtees, když havaroval se sportovním vozem Lola T70 v Americké sérii CanAm na okruhu Mosport. Jeho největším zraněním byla zlomená levá noha. V kvalifikaci byl nejrychlejší Graham Hill, druhý byl Jim Clark a třetí Richie Ginther. Hill po startu zůstal ve vedení a za ním se udržel Clark, který se ve druhém kole ujal vedení. Ve dvanáctém kole ale Clarka zradil motor a musel odstoupit. Na druhé místo se za vítězného Grahama Hilla dostal Dan Gurney a třetí dojel Jack Brabham.

Poslední závod se jel v Mexico City jako Velká cena Mexika. Vítězství v kvalifikaci si vyjel Jim Clark před Danem Gurneym a Richie Gintherem. Gintherovi se skvěle povedl start a dostal se do čela následován Stewartem. Již v devátém kole opět odstoupil Jim Clark pro poruchu motoru. V padesátém sedmém kole musel pro tu samou poruchu odstoupit také Graham Hill. Na čele se udržel Richie Ginther, a získal tak první vítězství nejen pro sebe, ale také pro tým Honda a zároveň pro pneumatiky Good Year. Druhý v závodě skončil Dan Gurney s Brabhamem a třetí Mike Spence s Lotusem.

Jim Clark získal svůj druhý titul mistra světa maximálním možným počtem bodů, stejně jako tomu bylo v sezóně 1963. Celkové druhé místo získal Graham Hill a třetí místo v sezóně získal nováček ve Formuli 1 Jackie Stewart. Pohár konstruktérů získal Lotus.