Sezóna 1960

Rok: 1960 | Poslední úprava: 30.5.2011 22:34
Data kvalifikací a závodů doplníme.

Informace

Jack Brabham po zisku titulu mistra světa i v této sezóně pokračoval ve spolupráci s týmem Cooper a s kolegou Brucem McLarenem utvořili silnou dvojici. Rob Walker, majitel soukromého týmu, i pro tuto sezónu poskytl vůz Stirlingu Mossovi. U Ferrari zůstali Phil Hill a Wolfgang von Trips, zatímco Dan Gurney přestoupil k týmu BRM a stal se kolegou Grahama Hilla a Jo Bonniera. Stáj Lotus vsadila, kromě Innese Irelanda, na nováčka Jima Clarka. S Lotusem si svou premiéru ve Formuli 1 odbyl motocyklový šampion John Surtees. Ani této sezóně se nevyhnuly tragické události. Velká cena Belgie na okruhu ve Spa-Francorchamps se stala jednou z nejčernějších v historii. V trénincích těžce havarovali Mike Taylor a Stirling Moss a v samotném závodě se smrtelně zranili Chris Bristow a Alan Stacey.

Týmy i v tomto roce mohly použít motory buď o objemu 750cc s kompresorem, a nebo 2500cc bez kompresoru. Délka závodů byla maximálně 300 km, a nebo 2 hodiny.

V roce 1960 se jelo 9 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 10 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování stejným způsobem jako u šampionátu jezdců, a to systémem 8, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe. Do Poháru konstruktérů nebyly zařazeny vozy, které startovaly v závodě 500 mil Indianapolis.

První Velká cena sezóny se opět jela na začátku ledna v argentinském Buenos Aires. Stirling Moss s Cooperem vybojoval Pole Position a v první řadě ho doplnili Innes Ireland s Lotusem a Graham Hill s BRM. Moss špatně odstartoval a do čela se dostal Ireland. Letní počasí, které tou dobou panovalo v Argentině, bylo tak nesnesitelné, že z naprostého vyčerpání museli odstoupit tři jezdci. Jo Bonnier také kvůli vedru musel zastavit v boxech, po krátkém odpočinku pokračoval, ale na body již nedosáhl. Závod vyhrál Bruce McLaren s vozem Cooper, druhý skončil překvapivě Cliff Allison s Ferrari a třetí skončili Maurice Trintignant a Stirling Moss s vozem Cooper. Moss v závodě odstavil svůj vůz ve 40. kole pro technickou poruchu, ale nevydržel dlouho nečinně stát, a když přijel vyčerpaný Trintignant převzal od něj vůz a dojel do cíle. Pravidla ale již nedovolovala střídání jezdců a proto ani Moss, ani Trintignant body za třetí místo nedostali.

Na konci května se konala Velká cena Monaka, která se jako vždy jela v ulicích Monte Carla. Pole Position opět vybojoval Stirling Moss, ale tentokrát Rob Walker, majitel týmu, věděl, že Cooper, se kterým jel Moss v Argentině, nebude pro Monako nejlepší, a rozhodl se zakoupit Lotus s označením 18. Deštivý závod nebyl vůbec jednoduchý. Jack Brabham nezvládl svůj Cooper a udělal hodiny, horliví pořadatelé ho proti pravidlům roztlačili. Brabham pokračoval dál v závodě a probojoval se až do čela. Za přijetí cizí pomoci byl ale diskvalifikovaný. Další smolař byl Innes Ireland, když jeho Lotus vypověděl službu. Ireland se nechtěl jen tak vzdát, a tak začal svůj vůz tlačit od Casina až do boxů, kde vyčerpáním padl a doktoři ho museli ošetřit. Sedmnáct kol před cílem vypověděl službu vůz BRM Jo Bonnierovi. Stirling Moss s Lotusem dokázal zvítězit a bylo to první vítězství pro vůz Lotus. Paradoxem ovšem je, že tento Lotus patřil soukromému týmu Roba Walkera, a ne továrnímu týmu Colina Chapmana. Druhý skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí byl Phil Hill s Ferrari.

Již o den později se jel závod 500 mil Indianapolis. Byl to poslední závod 500 mil Indianapolis zařazený do kalendáře Formule 1. Tradičně v něm startovali pouze američtí jezdci a vítězem závodu se stal Jim Rathmann s vozem Watson.

Další v pořadí byla Velká cena Nizozemska na okruhu Zandvoort. Do závodu nejlépe odstartoval Jack Brabham, následován Mossem a Irelandem. Na pátém místě jedoucí Dan Gurney s BRM ztratil v 11. kole při brždění do vlásenky vládu nad svým vozem a vyletěl z trati. Naneštěstí přesně do místa, kde stáli diváci, kteří zde neměli co dělat. Jeden z diváků za to zaplatil životem. Dan Gurney zůstal po hrůzostrašné nehodě nezraněn. V 17. kole Brabhamův Cooper utrhl kousek chodníku, o který si prorazil pneumatiku Stirling Moss, a musel zajet do boxů vyměnit poškozenou pneumatiku, čímž ztratil jedno kolo a propadl se na dvanácté místo. Po výjezdu z boxů nasadil šílené tempo a předjížděl jednoho jezdce za druhým. Dokonce předjel i vítězného Barbhama, čímž smazal ztrátu jednoho kola. V cíli skončil nakonec čtvrtý a někteří účastníci závodu označili jeho výkon za nadlidský. Na třetím místě skončil Graham Hill s BRM, na druhém Innes Ireland s Lotusem a vítězství vybojoval Jack Brabham s Cooperem.

Následovala Velká cena Belgie, jedna z nejčernějších Velkých cen v historii Formule 1. Tato Velká cena se konala na okruhu Spa-Francorchamps. Na začátku pátečního tréninku těžce havaroval Stirling Moss. Při rychlosti přes 200 km/h se mu ulomilo zadní kolo, Stirlingův neovladatelný Lotus vylétl mimo vozovku a kutálel se daleko od trati. Moss byl z vozu katapultován a skončil se zlomeninami obou nohou a nosu. V dalším tréninku havaroval Mike Taylor. U jeho Lotusu se zlomila tyč řízení a Taylor také vyletěl z tratě, kde narazil do několika stromů. Utrpěl mnohočetná zranění, která sice přežil, ale znamenalo to konec jeho závodní kariéry. Kvalifikaci nejlépe zvládl Jack Brabham, kterého v první řadě na startu doplnili Tony Brooks a Phil Hill. Brabham nejlépe odstartoval a ujal se vedení v závodě. V 19. kole bojoval Chris Bristow s Willy Mairessem o šesté místo, Bristow ztratil vládu nad svým Cooperem a i s vozem se začal kutálet po trati. Dvaadvacetiletý mladík Chris Bristow zůstal ležet mrtvý přímo na trati, odkud ho odnesli pořadatelé těsně před přijíždějícím Jimem Clarkem, který se k nehodě dostal jako první. Tím ale tato tragická Velká cena ještě neskončila. Ve 25. kole měl nehodu Alan Stacey. Tento šestadvacetiletý jezdec projížděl zatáčku Masta, když se obličejem srazil s prolétajícím ptákem. Neovladatelný vůz vyletěl z trati a v poli, kde se zastavil, začal hořet. Stacey byl na místě mrtev. Tento tragický závod vyhrál Jack Brabham, který vedl od startu až do cíle. Druhý skončil Bruce McLaren a třetí Olivier Gendebien, všichni s vozy Cooper. Podle principu ujeté vzádelnosti by byl na třetím místě klasifikován Graham Hill, ale protože odpadl pro poruchu motoru a neprojel cílovou páskou, je ve výsledkové listině uveden až na sedmém místě.

Tři týdny po tragické Velké ceně Belgie se jela Velká cena Francie na okruhu Reims. Stejně jako v minulém závodě se na Pole Position postavil Jack Brabham s vozem Cooper. Vedle něho stál Phil Hill s Ferrari a Graham Hill s BRM. Graham Hill ovšem na startu zaspal a ve snaze uhnout ostatním jezdcům zkřížil dráhu Trintignantovi, který do něj narazil, takže pro oba závod skončil. Podobně dopadli Tony Brooks a Lucien Bianchi, ale ti měli větší štěstí a v závodě mohli pokračovat. O první místo dlouho bojovali Jack Brabham s Philem Hillem, ale v 19. kole musel Hill pro problémy s převodovkou vzdát a Brabham si tak dojel pro další vítězství v závodě. Druhý skončil Olivier Gendebien a třetí Bruce McLaren, všichni s vozy Cooper.

Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Silverstone. Start do závodu odmával zraněný Stirling Moss a jako první vyrazil Jack Brabham, zatímco z druhého místa velice špatně odstartoval Graham Hill a propadl se až na dvaadvacáté místo. Jenže se před domácím publikem nechtěl smířit se špatným umístěním a svou stíhací jízdou předjížděl jednoho jezdce za druhým. Zhruba v polovině závodu již byl na druhém místě, první jedoucí Brabham očividně znervózněl a začal dělat drobné chybičky. K radosti diváků se Graham Hill dostal v 55. kole do čela závodu, jenže začal mít problémy s brzdami až nakonec v 72. kole vylétl z dráhy a v závodě již nemohl pokračovat. Pro další vítězství si dojel Jack Brabham s vozem Cooper. Senzační stříbrnou příčku získal ve svém druhém závodě John Surtees, kterého angažoval Colin Chapman do týmu Lotus, a třetí skončil Innes Ireland také s vozem Lotus.

Velký návrat slavil při Velké ceně Portugalska Stirling Moss v polovině srpna. Téměř dva měsíce po zranění v Belgii usedl do závodního vozu, aby se pokusil získat své další body. V kvalifikaci obsadil 4. místo. Pole Position získal John Surtees s Lotusem, vedle něho stál Dan Gurney s BRM a třetí byl Jack Brabham s Cooperem. Gurney se ujal vedení před Mossem a Surteesem, jenže v desátém kole mu začal unikat olej a ve 26. kole musel odstoupit. Stirling Moss začal mít problémy se svíčkami a musel zastavit na trati a propadl se na zadní příčky. Později byl diskvalifikovaný, protože chtěl nastartovat svůj vůz a pustil se z kopce, jenže proti směru jízdy, což je proti pravidlům. Phil Hill havaroval a John Surtees měl problémy s kluzkými pedály, na které vytékal uvnitř vozu unikající olej. Popáté v řadě zvítězil Jack Brabham s vozem Cooper a tímto vítězstvím si předčasně zajistil titul mistra světa. Druhý v závodě skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí byl Jim Clark s Lotusem.

Předposlední Velká cena se konala tradičně první záříjový víkend na italské Monze. Protože Ferrari v této sezóně nemělo slušné výsledky a pořadatelé se báli, aby přišlo dostatečné množství diváků, rozhodli se uspořádat závod na trati v kombinaci s klopenými zatáčkami, což se ale nelíbilo anglickým týmům, které měly křehká auta s nízko položenou podlahou. Jednání mezi těmito týmy a pořadateli nedospělo k dohodě, a tak BRM, Cooper a Lotus bojkotovaly Velkou cenu Itálie. Aby byl dostatek startujících, byly do závodu Formule 1 připuštěny také týmy Formule 2. První řadu obsadily rudé vozy Ferrari v pořadí od prvního Phil Hill, Richie Ginther a Willy Mairesse. Do cíle dojeli jezdci v přesně stejném pořadí, v němž vystartovali.

Poslední Velká cena se jela až 20. listopadu v USA na okruhu Riverside. Ferrari se už neobtěžovala poslat na poslední závod své vozy, a tak si Phil Hill zajistil vůz BRM a Wolfgang von Trips vůz Cooper. Již zcela uzdravený Stirling Moss zvítězil v kvalifikaci a postavil se na první místo startovního roštu. Vedle něj stáli Jack Brabham a Dan Gurney. Brabham odstartoval nejlépe, ale v pátém kole musel do boxů, protože mu z nádrže vytékal benzín a o horký motor se vzňal. Mechanici ho uhasili a Brabham pokračoval v závodě. Jenže o čtyři kola později musel opět zajet do boxů se stejným problémem. Svůj boj ale nevzdal a nakonec si dojel pro čtvrté místo. Zvítězil Stirling Moss s Lotusem, druhý skončil Jack Brabham s Cooperem a třetí Dan Gurney s BRM.

Jack Brabham dokázal jako třetí jezdec obhájit titul mistra světa a Cooper získal pohár kontruktérů. Tím se završil poslední rok s motory 2500cc a také se v rámci mistrovství světa Formule 1 jel naposledy závod 500 mil Indianapolis.

Výsledky a tabulková data

P #   Jezdec   Konstruktér Body   Tým
1. 11 Austrálie Jack Brabham Velká Británie Cooper 43 Velká Británie Cooper Car Co
2. 16 Nový Zéland Bruce McLaren Velká Británie Cooper 37 Velká Británie Cooper Car Co
3. 28 Velká Británie Stirling Moss Velká Británie Lotus 19 Velká Británie Team Lotus
4. 4 Velká Británie Innes Ireland Velká Británie Lotus 18 Velká Británie Team Lotus
5. 20 Spojené státy Phil Hill Itálie Ferrari 16 Itálie Scuderia Ferrari
6. 7 Belgie Olivier Gendebien Velká Británie Cooper 10 Velká Británie Cooper Car Co
7. 4 Německo Wolfgang von Trips Itálie Ferrari 10 Itálie Scuderia Ferrari
8. 4 Spojené státy Jim Rathmann Spojené státy Watson 8 Spojené státy Watson
9. 18 Spojené státy Richie Ginther Itálie Ferrari 8 Itálie Scuderia Ferrari
10. 8 Velká Británie Jim Clark Velká Británie Lotus 8 Velká Británie Team Lotus
11. 18 Velká Británie Tony Brooks Velká Británie Cooper 7 Velká Británie Cooper Car Co
12. 9 Velká Británie John Surtees Velká Británie Lotus 6 Velká Británie Team Lotus
13. 1 Spojené státy Rodger Ward Spojené státy Watson 6 Spojené státy Watson
14. 24 Velká Británie Cliff Allison Itálie Ferrari 6 Itálie Scuderia Ferrari
15. 16 Velká Británie Graham Hill Velká Británie BRM 4 Velká Británie Owen Racing Team
16. 19 Francie Maurice Trintignant Velká Británie Aston 4 Velká Británie David Brown Corporation
17. 99 Spojené státy Paul Goldsmith Spojené státy Epperly 4 Spojené státy Epperly
18. 16 Belgie Willy Mairesse Itálie Ferrari 4 Itálie Scuderia Ferrari
19. 2 Švédsko Jo Bonnier Velká Británie BRM 4 Velká Británie Owen Racing Team
20. 6 Argentina Carlos Menditeguy Velká Británie Cooper 3 Velká Británie Cooper Car Co
21. 2 Itálie Giulio Cabianca Velká Británie Cooper 3 Velká Británie Cooper Car Co
22. 8 Velká Británie Henry Taylor Velká Británie Cooper 3 Velká Británie Cooper Car Co
23. 7 Spojené státy Don Branson Spojené státy Phillips 3 Spojené státy Phillips
24. 3 Spojené státy Johnny Thomson Spojené státy Lesovsky 2 Spojené státy Lesovsky
25. 22 Velká Británie Ron Flockhart Velká Británie Lotus 1 Velká Británie Team Lotus
26. 32 Belgie Lucien Bianchi Velká Británie Cooper 1 Velká Británie Cooper Car Co
27. 22 Velká Británie Eddie Johnson Spojené státy Trevis 1 Spojené státy Trevis
28. 26 Německo Hans Herrmann Německo Porsche 1 Německo Porsche System Engineering
29. 24 Německo Edgar Barth Německo Porsche 0 Německo Porsche System Engineering
30. 98 Spojené státy Lloyd Ruby Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
31. 14 Velká Británie Roy Salvadori Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
32. 20 Nizozemsko Carel Godin de Beaufort Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
33. 44 Spojené státy Bob Veith Spojené státy Meskowski 0 Spojené státy Meskowski
34. 12 Itálie Piero Drogo Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
35. 48 Velká Británie Bruce Halford Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
36. 10 Německo Wolfgang Seidel Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
37. 46 Argentina Alberto Rodriguez Larreta Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
38. 18 Spojené státy Bud Tingelstad Spojené státy Trevis 0 Spojené státy Trevis
39. 2 Spojené státy Masten Gregory Francie Behra-Porsche 0 Francie Camoradi International
40. 38 Spojené státy Bob Christie Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
41. 28 Spojené státy Fred Gamble Francie Behra-Porsche 0 Francie Camoradi International
42. 23 Spojené státy Chuck Daigh Spojené státy Scarab 0 Spojené státy Reventlow Automobiles Inc
43. 5 Spojené státy Dan Gurney Velká Británie BRM 0 Velká Británie Owen Racing Team
44. 32 Argentina Jose Froilan González Itálie Ferrari 0 Itálie Scuderia Ferrari
45. 42 Velká Británie Ian Burgess Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
46. 4 Argentina Roberto Bonomi Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
47. 27 Spojené státy Red Amick Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
48. 26 Velká Británie David Piper Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
49. 17 Spojené státy Duane Carter Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
50. 25 Velká Británie Brian Naylor Velká Británie JBW 0 Velká Británie J B Naylor
51. 39 Spojené státy Bill Homeier Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
52. 14 Itálie Gino Munaron Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
53. 10 Argentina Nasif Estefano Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
54. 48 Spojené státy Gene Hartley Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
55. 65 Spojené státy Chuck Stevenson Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
56. 14 Spojené státy Bobby Grim Spojené státy Meskowski 0 Spojené státy Meskowski
57. 22 Velká Británie Alan Stacey Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
58. 20 Velká Británie Mike Taylor Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
59. 2 Spojené státy Tony Bettenhausen Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
60. 37 Spojené státy Gene Force Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
61. 8 Velká Británie Arthur Owen Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
62. 9 Spojené státy Len Sutton Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
63. 6 Spojené státy Eddie Sachs Spojené státy Ewing 0 Spojené státy Ewing
64. 26 Spojené státy Shorty Templeman Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
65. 44 Venezuela Ettore Chimeri Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
66. 30 Velká Británie Vic Wilson Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
67. 97 Spojené státy Dick Rathmann Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
68. 16 Spojené státy Jim McWithey Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
69. 56 Spojené státy Jim Hurtubise Spojené státy Christensen 0 Spojené státy Christensen
70. 12 Španělsko Antonio Creus Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
71. 28 Spojené státy Troy Ruttman Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
72. 30 Itálie Giorgio Scarlatti Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
73. 73 Spojené státy Don Freeland Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
74. 34 Spojené státy Harry Schell Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
75. 23 Spojené státy Dempsey Wilson Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
76. 46 Spojené státy Eddie Russo Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
77. 23 Velká Británie Jack Fairman Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
78. 5 Spojené státy A J Foyt Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
79. 48 Afghánistán Lance Reventlow Spojené státy Scarab 0 Spojené státy Reventlow Automobiles Inc
80. 76 Spojené státy Al Herman Spojené státy Ewing 0 Spojené státy Ewing
81. 22 Velká Británie Keith Greene Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
82. 32 Portugalsko Mario de Araujo Cabral Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
83. 8 Spojené státy Johnny Boyd Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
84. 34 Spojené státy Alfonso Thiele Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
85. 16 Velká Británie Chris Bristow Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
86. 32 Spojené státy Wayne Weiler Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
87. 10 Spojené státy Jimmy Bryan Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
P   Konstruktér Body
1. Velká Británie Cooper 112
2. Velká Británie Lotus 52
3. Itálie Ferrari 43
4. Spojené státy Watson 14
5. Velká Británie BRM 8
6. Spojené státy Epperly 4
7. Spojené státy Phillips 3
8. Spojené státy Lesovsky 2
9. Německo Porsche 1
10. Spojené státy Trevis 1
11. Spojené státy Meskowski 0
12. Francie Behra-Porsche 0
13. Spojené státy Scarab 0
14. Spojené státy Kurtis Kraft 0
15. Velká Británie Aston 0
16. Spojené státy Kuzma 0
17. Itálie Maserati 0
18. Velká Británie JBW 0
19. Spojené státy Ewing 0
20. Velká Británie Vanwall 0
21. Spojené státy Christensen 0

Komentáře

Žádné příspěvky nenalezeny.