Sezóna 1959

Rok: 1959 | Poslední úprava: 30.5.2011 22:28
Data kvalifikací a závodů doplníme.

Informace

Poté co Stirling Moss a Tony Brooks obsadili v předešlé sezóně druhé a třetí místo, očekávali další skvělou spolupráci s týmem Vanwall i v sezóně nadcházející. Jenže šéf týmu Tony Vandervell všechny šokoval, když v lednu 1959 oznámil, že z důvodu špatného zdravotního stavu ukončuje činnost týmu Vanwall. Brooks proto odešel do Ferrari a Moss vystřídal dva týmy. Tým BRM mu poskytnul vůz na závody ve Francii a Velké Británii a ostatní závody odjel Moss s vozem Cooper týmu Roba Walkera. Phil Hill, který v minulé sezóně jezdil příležitostně pro Ferrari, u týmu zakotvil na plný úvazek. Ani této sezóně se nevyhnula tragická událost, když na německém Avusu, v doprovodném závodě sportovních vozů, zahynul Jean Behra.

Týmy i v tomto roce mohly použít motory buď o objemu 750cc s kompresorem a nebo 2500cc bez kompresoru. Délka závodů byla maximálně 300 km, a nebo 2 hodiny.

V roce 1959 se jelo 8 Velkých cen a 500 mil Indianapolis. Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem během závodu. Do šampionátu se započítalo pouze 5 nejlepších výsledků ze všech 9 závodů. V poháru konstruktérů probíhalo bodování stejným způsobem jako u šampionátu  jezdců, a to systémem 8, 6, 4, 3, 2 body. Také bylo započítáno 5 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe. Do poháru konstruktérů nebyly zařazeny vozy, které startovaly v závodě 500 mil Indianapolis.

Velká cena Argentiny, která se pravidelně konala v lednu, byla zrušena. Tím pádem měl kolotoč Formule 1 svojí premiéru v květnu, v ulicích Monte Carla, při Velké ceně Monaka. Celý závod ovládli jezdci s vozy Copper a Ferrari. Pole Position získal Stirling Moss s vozem Cooper a v první řadě spolu s ním stáli Jean Behra s Ferrari a Jack Brabham opět s Cooperem. Behra měl skvělý start a dostal se do čela závodu, jenže ve 24. kole pro poruchu motoru odstoupil. Na první místo se posunul Moss následován Brabhamem. Problémy s převodovkou donutily i Mosse odstoupit a do čela se tak dostal Jack Brabham, který své vedení uhájil až do cíle. Druhý dojel Tony Brooks s Ferrari a v cíli byl totálně vyčerpaný. Ukázalo se totiž, že do jeho kokpitu unikaly výfukové plyny a přiotrávený Brooks, i přestože během jízdy zvracel, dokázal dojet do cíle. Třetí skončil Maurice Trintignant s Cooperem.

Další na řadě byl 30. května závod 500 mil Indianapolis, kde již tradičně startovali jen američtí jezdci s vozy speciálně upravenými pro tento typ závodu. Zvítězil Rodger Ward s vozem Watson.

Již o jeden den později se konala Velká cena Nizozemska na okruhu v Zaandvortu. První pozici na startu si vybojoval Jo Bonnier s vozem BRM, který dokázal překvapivě zvítězit i v závodě. Bylo to první vítězství vozu BRM za jeho devítileté působení ve Formuli 1. Druhý v závodě skončil Jack Brabham a třetí Masten Gregory, oba s vozy Cooper.

Další na řadě byla velká cena Francie na okruhu Reims. Tento vysokorychlostní okruh měl spíše vyhovovat vozům Ferrari, což se nakonec potvrdilo. Na startovní rošt se mezi prvního Brookse a třetího Hilla s Ferrari sice vmáčknul Brabham s Cooperem, ale v závodě na italské vozy nestačil a skončil třetí. Zvítězil Tony Brooks před týmovým kolegou Philem Hillem. V této Velké ceně se stalo ještě několik zajímavostí. Při závodě bylo velké vedro, které zapříčinilo odstoupení Američana Masten Gregoryho pro úplné vyčerpání. Navíc se začal horkem drolit i povrch silnice a odlétající kousky asfaltu způsobovaly problémy jezdcům jedoucím za nějakým vozem. Stirling Moss byl ze závodu diskvalifikován, protože dostal hodiny, zhasl mu motor a vůz nastartoval nedovoleným způsobem. Jean Behra v šíleném horku uštval motor a zastavil v boxech. Bylo to podruhé v této sezóně, co Behrovi odešel motor, a tehdejší šéf týmu Ferrari Romulo Tavoni se na něj rozkřikl, že ničí jejich materiál. Behra si to nenechal líbit a umlčel Tavoniho ranou pěstí. Ihned po tomto incidentu dostal Behra od Ferrari výpověď. V tomto závodě také debutovala americká legenda Dan Gurney s vozem Ferrari.

Na britské ostrovy k Velké ceně Velké Británie, která se konala na okruhu Aintree, nedorazila stáj Ferrari, protože v Itálii probíhala stávka dělníků. Jenže Tony Brooks chtěl doma startovat za každou cenu, a tak si půjčil vůz Vanwall, ale kvalifikoval se s ním až na 17. pozici a závod pro poruchu zapalování nedokončil. V kvalifikaci zvítězil Jack Brabham s vozem Cooper, vedle něj na druhé místo se postavil Roy Salvadori s debutujícím vozem Aston Martin a třetí na startu stál Harry Schell s vozem BRM. Po startu se na čele usadil Brabham a celý závod nakonec i vyhrál. Na druhé a třetí místo se postupně probojovali Stirling Moss a Bruce McLaren. Moss ale musel zajet na výměnu pneumatik do boxů, zatímco McLaren mohl odkroužit celý závod s lehkým Cooperem bez výměny. Ke konci závodu se Moss dotáhl na McLarena a perfektním manévrem se před něj dostal. Do cíle dojeli s odstupem dvě desetiny vteřiny.

Na začátku září se jela Velká cena Německa. Poprvé a naposledy na okruhu Avus. Tento okruh byl vybudován na dálnici k Berlínu a jeho profil tvořily pouze dvě dlouhé rovinky a dvě zatáčky. Jedna zatáčka byla klasická vracečka, do které se muselo prudce brzdit a druhá zatáčka byla ohromná klopenka s úhlem klopení 44°, která byla navíc vydlážděná z cihel. Jako doprovodný závod se zde jel v sobotu závod sportovních vozů. Při tomto závodě již tak kluzkou silnici začal omývat déšť. Několik jezdců mělo problémy a tragedie na sebe nenechala dlouho čekat. Jean Behra startoval s vozem Porsche, a když se během závodu dostal za druhého Wolfganga von Tripse, nacházeli se právě před obávanou klopenou zatáčkou. Behra nechtěl na nic čekat a rozhodl se předjet von Tripse horní stopou. Jenže kluzké cihly a déšť způsobily, že se Porsche Behry stalo neovladatelným a začalo klouzat ven ze zatáčky, kde narazilo na betonový podstavec. Jean Behra byl katapultován z vozu a po letu vzduchem vrazil do vlajkového stožáru, který přerazil. Na následky svého zranění Jean Behra zemřel.

Závod Formule 1 byl netradičně rozdělen do dvou třicetikolových jízd. V první jízdě vedli závod Tony Brooks a Dan Gurney s Ferrari. Masten Gregory s Cooperem se jich překvapivě držel. Ale jen do 23. kola, kdy musel odstoupit pro poruchu motoru. První jízda skončila vítězně pro Ferrari, když jeho jezdci obsadili první tři místa. První byl Brooks, druhý Gurney a třetí Phil Hill. Ve druhé jízdě se pořadí na startu určovalo podle výsledku prvního závodu. Celkově zvítězil Tony Brooks, druhý skončil Dan Gurney a třetí Phil Hill, všichni s vozy Ferrari.

Nedaleko Lisabonu na okruhu Monsanto se jela Velká cena Portugalska. Stirling Moss se svým Cooperem předváděl famózní jízdu a zajížděl jeden rekord okruhu za druhým. V 5. kole udělal hodiny Phil Hill a zajel do boxů. Když vyjížděl zpět do závodu, překvapil projíždějícího Graham Hilla, který dostal smyk, oba jezdci se střetli a museli ze závodu odtoupit. Stirling Moss s Cooperem nakonec celý závod vyhrál. Druhý skončil Masten Gregory také s Cooperem a třetí Dan Gurney s Ferrari.

Velká cena Itálie se konala na okruhu v Monze. Rychlá trať měla vyhovovat rychlým Ferrari, ale závod rozhodly pneumatiky. Lehké Coopery totiž nemusely na výměnu do boxů, zatímco rychlé, ale těžké Ferrari by celý závod v kuse neodjely. V závodě zvítězil opět Stirling Moss s vozem Cooper a potvrdil tak svojí narůstající formu. Druhý skončil Phil Hill s Ferrari a třetí Jack Brabham s Cooperem. Moss po tomto závodě ztrácel v celkovém pořadí šampionátu na prvního Brabhama pouze 5 a půl bodu.

Velké finále se konalo 12. prosince na okruhu Sebring na Floridě, kde se poprvé jela Velká cena USA. Na závod Formule 1 se přišlo podívat pouze 15000 diváků. První pozici na startu vybojoval Stirling Moss, vedle něj stál na startu Jack Brabham a jako třetí je doplnil Harry Schell, všichni ve vozech Cooper. Z posledního 19. místa startoval Rodger Ward s vozem Kurtis Kraft. Ward v této sezóně dojel druhý v závodě 500 mil Indianapolis, ale jeho vůz Kurtis Kraft byl oválový speciál a proti závodním speciálům neměl šanci. Do závodu nejlépe odstartoval Moss, ale ani v této sezóně mu nebylo dopřáno, aby získal titul mistra světa. V 5. kole pro poruchu převodovky musel ze závodu odstoupit. Štěstí se začalo přiklánět na stranu Jacka Brabhama. Další soupeři měli problémy, když Brooks brzdil do jedné ze zatáček příliš brzo a za ním jedoucí von Trips nestačil zareagovat a vrazil do něj. Oba jezdci se ocitli mimo trať. Von Trips se hned vrátil zpátky a pokračoval v závodě, Brooks zajel do boxů opravit vůz. Po návratu na trať začal svoji stíhací jízdu. Na čele zatím v poklidu jezdil Jack Brabham, kterého na druhém místě jistil kolega Bruce McLaren. Pak přišlo poslední kolo závodu, ve kterém stále vedl Brabham, jenže motor jeho Cooperu začal kuckat a za chvíli úplně stichl. Brabhamovi došlo palivo a zůstal stát 400 metrů před cílem. Za ním jedoucí McLaren začal zpomalovat, ale Brabham na něho mával, ať jede dál. McLaren zvítězil jen o šest desetin vteřiny před Trintignantem a ve věku 22 let a 104 dní se tak stal v té době nejmladším vítězem Velké ceny Formule 1. Třetí v závodě skončil Tony Brooks. Jack Brabham celých 400 metrů tlačil svůj vůz do cíle a nakonec byl klasifikován na 4. místě, což mu zajistilo titul Mistra světa. Kdyby Brooks neměl nehodu s von Tripsem, závod mohl vyhrát a získal by titul on.

Skromný a tichý Jack Brabham vyhrál titul Mistra světa a zapsal se do historie jako první Australan, který dokázal získat toto ocenění. Tým Cooper vyhrál pohár konstruktérů a svojí lehkou konstrukcí vozu s motorem umístěným vzadu všem jasně ukázal, kudy se má nadále ubírat směr vývoje vozů.

Výsledky a tabulková data

P #   Jezdec   Konstruktér Body   Tým
1. 24 Austrálie Jack Brabham Velká Británie Cooper 33 Velká Británie Cooper Car Co
2. 24 Velká Británie Tony Brooks Itálie Ferrari 26 Itálie Scuderia Ferrari
3. 4 Velká Británie Stirling Moss Velká Británie Cooper 22 Velká Británie Cooper Car Co
4. 26 Spojené státy Phil Hill Itálie Ferrari 19 Itálie Scuderia Ferrari
5. 14 Francie Maurice Trintignant Velká Británie Cooper 18 Velká Británie Cooper Car Co
6. 9 Nový Zéland Bruce McLaren Velká Británie Cooper 16 Velká Británie Cooper Car Co
7. 6 Spojené státy Dan Gurney Itálie Ferrari 13 Itálie Scuderia Ferrari
8. 7 Švédsko Jo Bonnier Velká Británie BRM 10 Velká Británie Owen Racing Organisation
9. 2 Spojené státy Masten Gregory Velká Británie Cooper 10 Velká Británie Cooper Car Co
10. 5 Spojené státy Rodger Ward Spojené státy Watson 8 Spojené státy Watson
11. 16 Spojené státy Jim Rathmann Spojené státy Watson 6 Spojené státy Watson
12. 8 Spojené státy Harry Schell Velká Británie BRM 5 Velká Británie Owen Racing Organisation
13. 12 Velká Británie Innes Ireland Velká Británie Lotus 5 Velká Británie Team Lotus
14. 3 Spojené státy Johnny Thomson Spojené státy Lesovsky 4 Spojené státy Lesovsky
15. 1 Spojené státy Tony Bettenhausen Spojené státy Epperly 3 Spojené státy Epperly
16. 22 Belgie Olivier Gendebien Itálie Ferrari 3 Itálie Scuderia Ferrari
17. 1 Francie Jean Behra Itálie Ferrari 2 Itálie Scuderia Ferrari
18. 34 Velká Británie Cliff Allison Itálie Ferrari 2 Itálie Scuderia Ferrari
19. 99 Spojené státy Paul Goldsmith Spojené státy Epperly 2 Spojené státy Epperly
20. 33 Spojené státy Johnny Boyd Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
21. 4 Německo Wolfgang von Trips Itálie Ferrari 0 Itálie Scuderia Ferrari
22. 42 Velká Británie Ian Burgess Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
23. 4 Velká Británie Ron Flockhart Velká Británie BRM 0 Velká Británie Owen Racing Organisation
24. 38 Velká Británie Roy Salvadori Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
25. 17 Spojené státy Harry Blanchard Německo Porsche 0 Německo Ecurie Maarsbergen
26. 14 Velká Británie Graham Hill Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
27. 37 Spojené státy Duane Carter Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
28. 19 Velká Británie Eddie Johnson Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
29. 26 Spojené státy Carroll Shelby Velká Británie Aston 0 Velká Británie David Brown Corporation
30. 10 Itálie Giorgio Scarlatti Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
31. 30 Velká Británie Alan Stacey Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
32. 45 Spojené státy Paul Russo Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
33. 15 Nizozemsko Carel Godin de Beaufort Německo Porsche 0 Německo Ecurie Maarsbergen
34. 48 Velká Británie Chris Bristow Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
35. 38 Brazílie Fritz d' Orey Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
36. 18 Portugalsko Mario de Araujo Cabral Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
37. 10 Spojené státy A J Foyt Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
38. 88 Spojené státy Gene Hartley Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
39. 58 Velká Británie Henry Taylor Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
40. 40 Velká Británie Colin Davis Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
41. 52 Velká Británie Peter Ashdown Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
42. 74 Spojené státy Bob Veith Spojené státy Moore 0 Spojené státy Moore
43. 89 Spojené státy Al Herman Spojené státy Dunn 0 Spojené státy Dunn
44. 46 Velká Británie Ivor Bueb Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
45. 66 Spojené státy Jimmy Daywalt Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
46. 71 Spojené státy Chuck Arnold Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
47. 28 Itálie Giulio Cabianca Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
48. 58 Spojené státy Jim McWithey Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
49. 50 Velká Británie Mike Taylor Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
50. 57 Spojené státy Al Keller Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
51. 87 Spojené státy Red Amick Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
52. 8 Spojené státy Len Sutton Spojené státy Lesovsky 0 Spojené státy Lesovsky
53. 9 Spojené státy Don Branson Spojené státy Phillips 0 Spojené státy Phillips
54. 44 Velká Británie Trevor Taylor Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
55. 64 Velká Británie David Piper Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
56. 38 Velká Británie Jack Fairman Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
57. 77 Spojené státy Mike Magill Spojené státy Sutton 0 Spojené státy Sutton
58. 7 Spojené státy Jud Larson Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
59. 36 Velká Británie Brian Naylor Velká Británie JBW 0 Velká Británie J B Naylor
60. 54 Velká Británie Keith Greene Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
61. 18 Spojené státy Bob Said Velká Británie Connaught 0 Velká Británie Connaught Cars-Paul Emery
62. 53 Spojené státy Bill Cheesbourg Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
63. 66 Velká Británie Tim Parnell Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
64. 56 Francie Andre Testut Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
65. 24 Spojené státy Jack Turner Spojené státy Christensen 0 Spojené státy Christensen
66. 56 Velká Británie Bill Moss Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
67. 12 Belgie Alain de Changy Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
68. 15 Spojené státy Don Freeland Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
69. 64 Spojené státy Pat Flaherty Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
70. 42 Spojené státy Pete Lovely Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
71. 44 Spojené státy Eddie Sachs Spojené státy Kuzma 0 Spojené státy Kuzma
72. 10 Belgie Lucien Bianchi Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
73. 49 Spojené státy Ray Crawford Spojené státy Elder 0 Spojené státy Elder
74. 47 Spojené státy Chuck Weyant Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
75. 60 Velká Británie Mike Parkes Velká Británie Fry 0 Velká Británie David Fry
76. 14 Argentina Alessandro de Tomaso Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
77. 44 Velká Británie Bruce Halford Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
78. 4 Itálie Maria Teresa de Filippis Německo Porsche 0 Německo Ecurie Maarsbergen
79. 48 Spojené státy Bobby Grim Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
80. 16 Spojené státy George Constantine Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
81. 65 Spojené státy Bob Christie Spojené státy Kurtis Kraft 0 Spojené státy Kurtis Kraft
82. 22 Spojené státy Phil Cade Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
83. 36 Uruguay Azdrubal Fontes Itálie Maserati 0 Itálie Maserati
84. 14 Francie Jean Lucienbonnet Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
85. 73 Spojené státy Dick Rathmann Spojené státy Watson 0 Spojené státy Watson
86. 62 Velká Británie Dennis Taylor Velká Británie Lotus 0 Velká Británie Team Lotus
87. 6 Spojené státy Jimmy Bryan Spojené státy Epperly 0 Spojené státy Epperly
88. 24 Německo Hans Herrmann Velká Británie Cooper 0 Velká Británie Cooper Car Co
P   Konstruktér Body
1. Velká Británie Cooper 93
2. Itálie Ferrari 65
3. Velká Británie BRM 21
4. Spojené státy Watson 14
5. Spojené státy Epperly 5
6. Velká Británie Lotus 5
7. Spojené státy Lesovsky 4
8. Velká Británie Aston 0
9. Německo Porsche 0
10. Spojené státy Kurtis Kraft 0
11. Itálie Maserati 0
12. Spojené státy Kuzma 0
13. Spojené státy Moore 0
14. Spojené státy Dunn 0
15. Velká Británie Connaught 0
16. Velká Británie Fry 0
17. Velká Británie JBW 0
18. Spojené státy Phillips 0
19. Spojené státy Tec-Mec 0
20. Velká Británie Vanwall 0
21. Spojené státy Elder 0
22. Spojené státy Sutton 0
23. Spojené státy Christensen 0

Komentáře

Žádné příspěvky nenalezeny.