Singapur

Okruh: Marina Bay

Název:
Marina Bay
Země:
Singapur
Adresa:
Poslední úprava:
30.9.2013 17:40

Okruh Marina Bay Street Circuit, kterému se také přezdívá Singapore GP Circuit, je městský okruh okolo Singapurského zálivu Marina Bay, na kterém se jezdí Velká cena Singapuru už od roku 2008. Zde se jela historicky první noční velká cena Formule 1 a dodnes je jediným, čistě nočním závodem v kalendáři. Svými všudy přítomnými bariérami a úzkou tratí je často přirovnávána k legendárnímu Monaku.

Informace

Okruh původně navrhl Hermann Tilke, avšak jeho původní návrh byl lehce pozměněn společností KBR, Inc. Na této specifikaci se závodilo od roku 2008 do roku 2012 a závodní rekord zde držel Kimi Räikkönen, který zde v roce 2008 zajel se svým Ferrari čas 1:45.599.

Nicméně před závodem v roce 2013 byla odstraněna původní šikana v zatáčce číslo deset se jménem Sling, která byla označována za podivnou, zbytečně pomalou a na jejích vysokých obrubnících do vzduchu už vyletěl nejeden pilot. Odstranění této šikany mělo přinést až o sekundu rychlejší časy, avšak závodní rekord z roku 2013, který zajel Sebastian Vettel (1:48.574), je o téměř tři vteřiny pomalejší, než Räikkönenův původní čas.

Okruh je často kritizován pro svou nadmíru hrbolatosti a drncavosti. Speciálně mezi zatáčkami pět a sedm s tím piloti hodně bojují. Díky horkému a vlhkému klimatu je zdejší závod považován za nejnáročnější v celém kalendáři. Mistr světa z roku 2008 Lewis Hamilton řekl, že okruh je dvakrát náročnější, než slavné a obávané Monako.

Vlna kritiky se také snesla na vjezd do boxové uličky, který probíhá podél trati, od které je oddělen pouze vysokými obrubníky. Několik jezdců ho označilo za neuvěřitelně obtížný a nebezpečný, protože je velmi úzký a je v zatáčce.

V roce 2010 se údajně organizátoři bavili o velkých změnách okruhu pro rok 2011, či dokonce o jejím přemístění na jiné místo, avšak nakonec se nic podobného nestalo.

Startovní/cílová rovinka je prvním ze dvou míst, kde mají piloti možnost využít DRS, avšak nedosahují zde nejvyšších rychlostí. Zhruba z 290km/h zde brzdí do pomalé levotočivé první zatáčky. Hned na ní navazuje levotočivá druhá zatáčka, skrz kterou piloti akcelerují k levotočivé, opět pomalejší, zatáčce číslo tři. Při průjezdu skrz první dvě zatáčky se co nejvíce využívají obrubníky, pár setin sekundy se zde dá získat. Po výjezdu ze třetí zatáčky je nutné rychle akcelerovat skrz zatáčku číslo čtyři, což je mírná levotočivá zatáčka, a poté brzdit do zatáčky číslo pět, což je levotočivá, dlouhá a pomalu se zavírající zatáčka. V její polovině piloti opět šlapou na plyn, aby co nejrychleji dosáhli co nejvyšší rychlosti na následující nejdelší rovince okruhu, kde mají druhou možnost využít DRS. Na rovnice se nachází mírná pravotočivá zatáčka číslo šest, která se však i s otevřeným DRS projíždí na plný plyn. Poté se tvrdě brzdí do pomalé pravoúhle zatáčky doprava číslo sedm. Kvůli předchozí dlouhé rovince je zde výjimečně velký únikový prostor, který je celý vyasfaltovaný. Díky tomu, že je Singapur městský okruh, je z počátku víkendu málo pogumovaný a přilnavý, proto zde hlavně během prvních tréninků vozy často vyjíždějí mimo trať. Ze sedmé zatáčky se piloti ženou k další pravoúhlé zatáčce doleva, opět velmi pomalé. To samé se dá říci o následující deváté zatáčce, která zatáčí opět doprava, avšak není tak ostrá jako předchozí dvě, a jde tedy pojíždět o něco rychleji. Poté následuje krátká rovinka, na jejímž konci se nachází zatáčka Sling, ze které před Velkou cenou Singapuru 2013 byla odstraněna šikana z vysokých obrubníků, které byly nebezpečné a pomalé. Poté se piloti dostávají k šikaně 11-12, což je pravá-levá šikana, která vede na krátký most, který je velmi úzký, přesto zde Felipe Massa v roce 2012 po kontaktu s Brunem Sennou dokázal i ve smyku svého krajana předjet. Za mostem je další velmi pomalá zatáčka, téměř vlásenka, doleva, po které následuje další rovinka přes most, která vede k zatáčce čtrnáct. To je další pravoúhlá zatáčka doprava, poměrně to tu skáče a piloti tu někdy blokují kola. Poté piloti akcelerují skrz mírnou levotočivou zatáčku číslo patnáct, která vede k šikaně zatáček šestnáct a sedmnáct. Šestnáctka je o něco pomalejší pravotočivá, a sedmnáctka je o něco rychlejší levotočivá, na jejímž výjezdu piloti opatrně akcelerují na následující krátkou rovinku. Na jejím konci se nachází pravoúhlá pravotočivá zatáčka číslo osmnáct, která piloty vede pod tribunu. Na výjezdu z tunelu pod tribunou piloty čeká další pravoúhlá zatáčka doleva, ze které se akceleruje do zatáček dvacet a dvacet jedna, které společně formují další šikanu, prakticky stejnou, jako šikana 16-17. Dvacátá zatáčka je pomalá pravotočivá a dvacátá první je opět o něco rychlejší levotočivá, na jejímž výjezdu piloti opět akcelerují k posledním dvěma zatáčkám. Před levotočivou zatáčkou dvacet dva piloti lehce brzdí a po jejím projetí opět akcelerují i skrz poslední zatáčku dvacet tři, která je taktéž levotočivá. Na vnitřku zatáčky dvacet dva se nachází začátek vjezdu do boxové uličky, který vede dále souběžně s tratí po vnitřku zatáčky dvacet tři. Kvůli bariérám a rychlým zatáčkám, které vjezd kopíruje, je tu správné najetí do boxů obtížné a potenciálně nebezpečné. Po zatáčce dvacet tři už následuje cílová rovinka.

Celkově tedy okruh obsahuje dvacet tři zatáček, většinou pravoúhlých a pomalých. Celkově okruh měří 5,073 kilometru. Závod je zde vypsán na šedesát jedna kol, avšak díky charakteru okruhu se zde velmi často bojuje s dvouhodinovým limitem pro závod. Kupodivu se do něj prozatím vešlo všech šest závodů, co se zde jelo. V roce 2013 sice Sebastian Vettel do posledního kola najel až po vypršení limitu, avšak kvůli jednomu kolu by bylo nesmyslné ukončit závod dříve.

Bez zajímavosti také není fakt, že díky bariérám, umělému osvětlení a hrbolatosti trati zde zatím pokaždé byli diváci svědkem výjezdu Safety Caru.

Komentáře

Žádné příspěvky nenalezeny.