Okruh: Hungaroring

Maďarský okruh Hungaroring se nachází nedaleko Budapešti. V roce 1986 se stal prvním okruhem Formule 1 za železnou oponou. Bernie Ecclestone původně chtěl závod v SSSR, ale jeden jeho maďarský přítel mu doporučil Budapešt. Chtěli postavit další silniční okruh podobný Monaku, který by stál v největším Budapeštském parku Nepliget, ale vláda se rozhodla postavit nový okruh za městem, blízko důležité dálnice. Výstavba okruhu začala 1. října 1985. Okruh byl dokončen za šest měsíců a v té době to byl nejrychleji postavený okruh Formule 1. První závod šampionátu se na něm jel 24. března 1986.

Obvykle se zde velká cena jezdí v létě, takže zdejší závody patří k těm teplejším a sušším. První deštivý závod se zde jel až v roce 2006, 20 let po první velké ceně. Okruh je velmi zaprášený, protože mimo léto se vůbec nepoužívá. Přispívá k tomu také poměrně písčité okolí okruhu. Okruh leží v údolí a je tak velmi přehledný. Z jakéhokoli bodu kolem okruhu jde z něho vidět zhruba 80%.

Stejně jako na dalších zaprášených a ne tak často používaných okruzích, trať se přes víkend pogumuje a zlepšuje se tak přilnavost. Kroutivá a hrbolatá povaha okruhu je trošku přirovnávána k Monaku a činí předjíždění velmi obtížným. Nicméně Hungaroring poskytl několik velmi pozoruhodných závodů. Svá první vítězství zde získali například Fernando Alonso v roce 2003, Jenson Button v roce 2006 a Heikki Kovalainen v roce 2008. Na Hungaroringu byli také korunováni dva mistři světa. V roce 1992 zde šampionát vyhrál Brit Nigel Mansell a v roce 2001 zde svůj čtvrtý titul vyhrál Michael Schumacher.

Po dlouhé cílové rovince piloty čeká velmi pomalá vlásenka doprava, která se obvykle projíždí na druhý rychlostní stupeň. Do zatáčky je třeba prudce brzdit a je to hlavní předjížděcí místo na okruhu. Pak je třeba dobré trakce do zatáčky číslo dva, která lehce zatáčí doprava a projíždí se na plný plyn. Poté následuje kratší rovinka, která vede k levotočivé vlásence číslo tři, která je ovšem o něco mírnější a rychlejší, než první zatáčka. I zde je možné předjíždět. Z trojky je opět potřeba dobrá trakce, poněvadž piloti sešlápnou plyn až na podlahu a projíždí následující čtvrtou opět lehce pravotočivou zatáčku na plný plyn. Poté je čeká středně dlouhá rovinka do kopce. Ke konci rovinky je další lehká pravotočivá zatáčka, ve které piloti začínají brzdit do nečekaně prudké levotočivé zatáčky číslo šest, která se nachází na kopci, takže do ní piloti najíždějí trošku naslepo. Je zde snadné vyjet z trati, zvlášť po dlouhé rovince a najíždění naslepo. Pro piloty, kteří zde přece jen vyjedou je ještě kousek vyasfaltován, ale poté je čeká nemilosrdný štěrk a pravděpodobný konec závodu. Po této ošemetné rychlé zatáčce je další krátká rovinka před dlouhou pravotočivou zatáčkou číslo sedm, která připomíná zatáčku číslo tři, ačkoli je o něco rychlejší. Poté další kraťoučká rovinka před úzkou pravou, levou šikanou 8-9, kde je třeba dobrého vyvážení vozu. Piloti se zde snaží využít maximum obrubníků, ovšem nesmí to přehnat, nebo najedou na vysoké obrubníky uvnitř zatáček, které jsou schopny je katapultovat do vzduchu. Poté následuje levotočivá zatáčka deset, po které hned piloti začnou brzdit do prudší pravotočivé zatáčky číslo jedenáct. I zde se využívá obrubník, ovšem díky prachu je zde nebezpečí uklouznutí zadku vozu, na což doplácí někteří nováčci. Poté následuje lehká levotočivá zatáčka téměř na plný plyn, za kterou je pravotočivá poměrně prudká zatáčka třináct. Poté následuje další středně dlouhá rovinka podobná té mezi zatáčkami 4 a 5, která vás dovede k pravoúhlé pravé zatáčce číslo čtrnáct, kterou však díky vyasfaltované únikové zóně a širokým nízkým obrubníkům lze projet docela rychle. Poté se dostáváme k další vlásence číslo patnáct. Ta je levotočivá a vede vás do kopce. Poté přijedete k poslední zatáčce číslo 16, což je další pravotočivá 180° vlásenka, na jejímž začátku se nachází vjezd do boxů. Na výjezdu z vlásenky už je to pak cílová rovinka z kopce.

Díky mnoha vlásenkám a šikaně 8-9 je zde předností co nejlepší trakce a vyvážení vozu. Důležitý je zde také přítlak kvůli několika rychlým zatáčkám (například 10 a 12). Maximální rychlost se zde může dostat ke slovu hlavně na cílové rovince. Díky kroutivé charakteristice okruhu a výskytu všech možných druhů zatáček zde závody bývají poněkud vyrovnané a klíčové je umístění na startovním roštu, v závodu je velmi obtížné předjíždět.