Okruh: Circuit de Nevers Magny-Cours

Circuit de Nevers Magny Cours, kterému se často zkráceně říká Magny-Cours, je okruh ve střední Francii nedaleko měst Nevers a Magny-Cours, což je okolo 250 kilometrů daleko od Paříže. Byl obsažen v kalendáři Formule 1 od roku 1991 do roku 2008. Krom Formule 1 hostoval i závody sérií GP2,  WSBK (Světový Šampionát Superbiků), WTCC (Světový Šampionát Cestovních Vozů) a Superleague Formula.

Okruh má jako většina dalších několik verzí. Ta, na které se jezdila Formule 1 (Grand Prix Circuit) je dlouhá 4,412 kilometrů a obsahuje 17 zatáček. Nejrychleji je zvládl s vozem Formule 1 projet Michael Schumacher v roce 2004 s Ferrari F2004. Jeho čas měl hodnotu 1:15.377.

Okruh byl vystavěn už v roce 1960 návrhářem Jeanem Bernigaudem a byl domovem francouzské slavné závodní škole L'Ecole de Pilotage Winfield, ze které vzešel třeba Francois Cevert. Nicméně v osmdesátých letech se trať začala rozpadat a používala se stále méně, dokud jí nekoupil Regionální Concil de la Nievre.

V devadesátých letech na něm začal testovat své vozy tým Ligier F1 Team (později Prost F1 Team). To vedlo k založení Velké ceny Francie v roce 1991. V roce 2003 byl okruh nedesignován a začal se využívat k mnoha sportovním a reklamním účelům. Také byla předělána závěrečná zatáčka a šikana před ní, aby se zvýšili možnosti k předjíždění – s minimálním efektem. Nicméně to změnilo strategie týmů, poněvadž se tak významně zkrátila boxová ulička. V roce 2004 zde tak byl Michael Schumacher vyhrát díky bezprecedentní čtyř zastávkové strategii, která se mu vyplatila díky mnohem kratšímu času, který průjezd uličkou vyžadoval. V roce 2006 zde Schumacher také stanovil nový rekord v počtu výher na jedné trati, když zde po osmé zvítězil.

V roce 2007 se tradovalo, že je to poslední rok, kdy se Magny-Cours ve Formuli 1 objeví a Bernie Ecclestone to sám potvrdil a řekl, že hledá alternativní lokaci poblíž Paříže. Nicméně v červenci 2007 byl zveřejněn kalendář pro rok 2008, který překvapivě s Velkou cenou Francie na Magny-Cours počítal.

V květnu 2008 Ecclestone znovu řekl, že to je poslední rok pro tuto francouzskou trať. Později v červnu byl vypuštěn provizorní kalendář pro rok 2009 a Magny-Course na něm opět bylo. Nicméně v říjnu 2008 byla Velká cena Francie 2009 zrušena kvůli tomu, že Francouzský Motorsportová Federace zrušila financování velké ceny.

V současnosti je trat známá jako hladký okruh s dobrým zázemím pro týmy, ačkoli omezený vstup zabraňuje divákům dostat se k většině trati. Okruh byl navržen na základě slavných zatáček z jiných okruhů, takže zde například můžeme najít zatáčku Estoril, nebo vlásenku Adelaide. Okruh je mixem pomalých vlásenek, vysokorychlostních šikan a rovinek. Okruh má velmi malé převýšení až na zatáčku Estoril, do které se jede z kopce a vyjíždí se z ní do kopce.

Okruh poskytuje pouze pár míst k předjíždění i navzdory úpravám v roce 2003, což znamená, že závody zde byly často označovány za „nudné“ – většina předjížděcích manévrů se zde stala při pit stopech.

Piloti začínali na poměrně krátké startovní rovince, hned za ní je první zatáčka „Grande Courbe“ která míří doleva a lehce klesá. Poté následuje ještě mírná levá zatáčka číslo dvě, která ihned přechází v zatáčku číslo tři „Estoril“, která se stáčí doprava do kopce. Je velmi dlouhá a piloti do ní nejdříve brzdili a pak postupně přidávali plyn, aby si přinesli co nejvíce rychlosti na následující velmi dlouhou rovinku. Na rovnice se nachází mírná zatáčka čtyři doprava pojmenovaná „Golf“, která se za zatáčku dá považovat pouze stěží. Je to spíše takové mírné zakřivení rovinky, tudíž jí piloti projížděli na plný plyn. Poté však museli prudce brzdit do pravotočivé vlásenky Adelaide, kde končí první sektor trati. Z ní opět tvrdě akcelerovali do zatáčky šest, což je opět mírné zatočení rovinky, opět na plný plyn. Z ní se přiřítili do zatáčky číslo sedm „Nürnburgring“, což je první zatáčka z pravé-levé šikany 7-8. Šikana je velmi rychlá, takže piloti pouze přibrzdili do zatáčky 7, ze které už do zatáčky osm opět akcelerovali. Poté se dostali k deváté zatáčce „180°“, což je sto osmdesáti stupňová levotočivá zatáčka. Z ní vjeli do mírné levotočivé zatáčky číslo deset, kterou projeli pod plným plynem a na následující rovinku. Ta je zakončena pravou-levou šikanou 12-13. Stejně jako u šikany 7-8 si piloti lehce přibrzdili do zatáčky dvanáct s názvem „Imola“ a pak akcelerovali do zatáčky číslo třináct. Po ní následuje krátká rovinka k zatáčce číslo čtrnáct, což je překvapivě prudká pravotočivá zatáčka, po které následuje další dlouhá rovinka, která byla před rokem 2003 o něco kratší, neboť se na ní vyskytovala pomalá šikana, která však byla zrušena a místo ní je rovinka jenom lehce zatočená. Poté piloti tvrdě brzdili do zatáčky 15, což je více než devadesáti stupňová pravá zatáčka. Po ní následovala další pravo-levá šikana 16-17. Před zatáčkou číslo 16 se ještě nachází vjezd do boxové uličky. Poté už se piloti řítili po cílové rovince do dalšího kola.

Ačkoli je trať velmi rychlá, nikdy nebyla považována za nebezpečnou, díky širokým obrubníkům a velkým štěrkovým únikovým zónám. V posledních letech se o ní často diskutovalo jako o možné náhradě některých závodů. Nikdy k tomu však bohužel nedošlo.