Okruh: Brands Hatch

Okruh je obecně považován za jeden z nejlegendárnějších a nejlepších okruhů na světě. S unikátní kombinací strašidelných zatáček, kopců, lesem lemujícím trať a vysokou rychlostí se řadí ke jménům jako Spa, Monza, či Monako.

Nejrychlejší kolo na současné specifikaci GP okruhu zajel Nigel Mansell v roce 1986 s Williamsem FW11-Honda a mělo hodnotu 1:09.593. Odhaduje se, že se současnými vozy by nebyl problém zajíždět běžně časy pod jednu minutu.

Brands Hatch nabízí dvě konfigurace. Kratší „Indy“ je vlastně původním okruhem, který spojuje zatáčky 4 a 9 GP okruhu zatáčkou McLaren. Delší „GP Circuit“ je novější, delší a rychlejší. Jak již název napovídá, Formule 1 závodila na GP specifikaci.

Popis tratě

Startovní rovinka Brabham Straight není tak úplně rovná, je hodně hrbolatá a do kopce. První pravotočivá zatáčka Paddock Hill Bend je velmi dlouhá a postupně se zavírající. Nájezd do ní je na vrcholu kopce a zbytek zatáčky míří dolů z kopce. Navzdory tomu, že je tato zatáčka velmi náročná na zvládnutí, je to jedno z míst, kde se předjíždělo nejvíce. Druhá zatáčka nese název Druids Bend a je to pravotočivá dlouhá vlásenka, ze které se opět míří dolů z kopce. Třetí zatáčka Graham Hill Bend je rychlá a levotočivá, projíždí se na plný plyn a vyjíždí se na dno údolí na rovinku Cooper Straight, která podobně jako Brabham Straight není úplně rovná. Poté se piloti dostávají k zatáčce číslo 4 Surtees, kde opět stoupají do prudkého kopce do levotočivé, pomalu se uzavírající zatáčky. Je to prakticky stejné, jako vyjíždí první zatáčky v opačném směru. Opět velmi komplikovaná zatáčka na zvládnutí ideální stopy a brzdného bodu. Když se vyjede na vrchol kopce, do kterého zatáčka vede, jede se opět z kopce po nejdelší rovince na okruhu. Onomu klesání ze čtvrté zatáčky se říká Pilgrims Drop. Poté piloti opět pozvolna stoupají k zatáčce číslo 5 Hawthorns Bend, která je velmi rychlá pravotočivá zatáčka, která by se ideálně měla projíždět na plný plyn, avšak vyžadovalo to jistou dávku odvahy, neboť ihned vedle asfaltu je tráva a bariéry a les nejsou daleko. Poté následuje kratší rovinka Derek Minter Straight a zatáčka číslo šest Westfield Bend, která je podobná zatáčce číslo pět, avšak je o něco prudší a je třeba zvednout nohu z plynu. Poté následuje zakroucená rovinka Dingle Dell vedoucí k zatáčce číslo 7 Sheene Curve, která je mírná pravotočivá, avšak úzká. Pak následovala pravoúhlá levotočivá zatáčka 8 Stirling Bend, která byla naopak široká a díky širokému vnitřnímu obrubníku šla projet velmi rychle. Pak je na řadě další dlouhá rovinka, na jejímž konci začíná poslední dlouhá devátá zatáčka s názvem Clark Curve, která se stáčí doprava a zezačátku je zavřená a úzká a pozvolna se otevírá. Jako ve většině zatáček na okruhu i zde bylo velmi těžké najít ideální stopu a brzdný bod. Pak už hurá do kopce na Brabham Straight a do dalšího kola.

Historie

Půda, na které se okruh nachází, byl původně využíván jako oblast pro výcvik vojáků. Poté se stala součástí farmy, kdy byla poprvé použita jako amatérský závodní okruh. Skupina cyklistů se svolením vlastníka farmy využila cesty vyjezděné farmářskými stroji k závodům na čas. Po nějaké době se na farmu začalo sjíždět mnoho lidí z okolí Londýna a závodili. První cyklistický závod se zde jel v roce 1926 na okruhu dlouhém přes 6 kilometrů. Během pár let sem začali jezdit i motocyklisté na svých motorkách, neboť farma se nacházela nedaleko silnice A20. První motocyklové závody byly velmi neformální a organizační problémy se řešily většinou za chodu. Během druhé světové války bylo Brands Hatch používáno jako vozový park pro armádní vozidla a okruh se stal místem několika bombardování, po nichž byla potřeba mnoho práce, aby vznikl závodní okruh.

Krátce po konci války, motocyklové závody se opět rychle vrátili a v roce 1947 Joe Francis, ředitel správy okruhu, přemluvil vedení BBC k vysílání prvního motocyklového závodu v historii britské televize.

V roce 1950 přesvědčil automobilový klub 500 Club přesvědčit Joea Francise, že budoucnost jeho okruhu leží v automobilových a motocyklových silničních závodech. Klub společně s okruhem našetřili 17 000 liber na vyasfaltování okruhu. Zrodil se tedy skutečný okruh Brands Hatch.

První automobilový závod zde proběhl ještě v témž roce, kdy se zde jelo několik závodů Formule III. Původní vyasfaltovaný okruh měřil 1,2 kilometry, avšak na konci roku byl prodloužen na 1,6 kilometru a směr jízdy byl otočen proti směru hodinových ručiček.

Mezi lety 1953 a 1954 byl okruh ještě více prodloužen s přidáním zatáčky Druids Bend, vystavěním boxové uličky a zvětšením divácké kapacity. Směr závodění byl opět nastaven opět po směru hodinových ručiček.

Ačkoliv Formule III byla napínavá a těsná, diváci chtěli vidět silnější vozy a větší diverzitu. Okruh byl ještě více prodloužen a přidána byla zatáčka Paddock Hill Bend, jedna z nejvyzývavějších zatáček na světě. Celková délka okruhu nyní činila 2 kilometry.

K Formuli III se přidaly i jiné závody, avšak Formule III byla stále nejnavštěvovanější a nejoblíbenější.

V roce 1956 byl celý okruh zmodernizován. Byl nainstalován telefonní systém spojující kontrolu závodu a maršály a byla otevřena moderní nemocnice na okruhu.

V roce 1960 bylo okruhu povoleno rozšíření, které zdvojnásobilo délku okruhu, čímž vznikla současná podoba okruhu společně s dvěma možnými konfiguracemi okruhu. Trať byla připravena k testování už v červnu. Debut nové tratě se odehrál v srpnu, kdy se pořádal závod Formule 1 Silver City Trophy, který nebyl součástí šampionátu. Díky tomu byly zaznamenány rekordní zácpy na silnici A20, kvůli obrovským davům jedoucím na okruh. Závod vyhrál Jack Brabham poté, co převodovka vedoucího Lotusu Jima Clarka vypověděla službu.

Vzhledem k četným testováním vozů F1 na tomto okruhu bylo pouze otázkou času, kdy se Brands Hatch stane součástí kalendáře Formule 1. Stalo se tomu tak v roce 1964, kdy se zde jela Velká cena Británie, která od té doby alternovala mezi Brands Hatch a Silverstonem až do roku 1986. V letech 1983 a 1985 dostal závod název Velká cena Evropy, jenž se běžně používal pro závody, které se jely v zemích, které již měly svůj národní závod, a jelo se tedy na Brands Hatch i Silverstonu.

První závod se jel 11. července 1964 a vyhrál ho Jim Clark s Lotusem 25. Za ním se umístil Graham Hill a John Surtees. Nejrychlejší kolo závodu zajel Clark za 1:38.8.

Protože další velká cena se kvůli střídání se Silverstonem jela až v roce 1966, pořadatelé založili závod Formule 1, který nebyl součástí šampionátu, s názvem Race Of Champions. První závod v roce 1995 vyhrál Mike Spence v Lotusu, druhý byl Jim Clark.

V roce 1966 začala éra tří litrových motorů. Vítězství si nevídaně dominantním způsobem vzal Jack Brabham ve svém vlastním voze, při čemž předjel o kolo celé pole s výjimkou svého týmového kolegy, který byl druhý.

V roce 1968 zde získal své první vítězství Bruce McLaren, také se svým vlastním vozem.

Rok 1973, kdy se zde jel pouze Race of Champions (řada v pořádání VC Británie byla na Silverstonu) byl poznamenaný debutem Jamese Hunta ve Formuli 1 s vozem Hesketh Racing. Hunt skončil třetí. Vedení okruhu utratilo 50 000 liber za výstavbu nové hlavní tribuny a boxové uličky, aby okruh splňoval požadavky FIA. V roce 1975 byl celý okruh nově vyasfaltován.

Další úpravy přišly v roce 1976, kdy bylo investováno další 100 000 liber na bezpečnostní práce a další úpravy tratě. Mezi úpravy patřilo například upravení náklonu zatáčky Paddock bend, což mírně zkrátila trať. Bottom Straight byla také upravena, takže byla rovnější. V této době se také změnily názvy několika zatáček, z nichž některé byly pojmenované po jezdcích jako Hill nebo Cooper.

Důležitý rok pro Brands Hatch byl 1978, kdy do Británie zavítala série Indycars. Závod hostoval jak Silverstona, tak Brands Hatch. Náklady byly vysoké a závody nepřilákaly tolik diváků, kolik organizátoři očekávali. Na Brands Hatch se závodilo na zkrácené verzi okruhu, která se do té doby jmenovala Club. Na počest návštěvy Indycars se však přejmenovala na Indy.

V roce 1981 zde poprvé jel Ayrton Senna v sérii Formule Ford 1600, skončil na pátém místě. Později zde Senna vyhrál svůj první závod v sérii Townsend Thoresen Championship.

V roce 1983 se zde jel pouze Race of Champions, navzdory tomu, že pouze týden poté se jela VC Francie a datum závodu kolidovalo s testy pneumatik na okruhu Paula Ricarda. Byl to poslední závod Formule 1, který nebyl součástí šampionátu v historii. Vyhrál ho obhajující šampion Keke Rosberg ve Williamsu FW08. V tomto roce také byla vynalezena motosportová série Thundersports, která debutovala právě na Brands Hatch.

Rok 1986 byl posledním rokem pro Formuli 1 na Brands Hatch. Už nějakou dobu se hovořilo o tom, že vysokorychlostní okruh je příliš nebezpečný a krom toho se začala probírat budoucnost moderních okruhů. V posledním závodě v prvním kole byli lidé svědky nehody Jacquese Laffiteho v prvním kole, kdy narazil do zdi a zlomil si obě nohy, což zapečetilo konec jeho kariéry a Formule 1 na Brands Hatch. Závod vyhrál Nigel Mansell s Williamsem-Honda FW11, přičemž stanovil nový traťový rekord.

Úmrtí

Vzhledem k rychlému charakteru tratě a nebezpečným zatáčkám jistě nikoho nepřekvapí, že zde několik pilotů přišlo o život. A není to krátký list. Celkem tu o život během motosportových akcí přišlo 51 lidí – 50 pilotů a 1 traťový maršál. S Formulí 1 se pojí dvě úmrtí: v roce 1971 zde přišel o život Jo Siffert v Race Of Champions a v roce 1985 Stephen Langton v první zatáčce během Velké ceny Evropy. Kompletní list však úmrtí na Brands Hatch naleznete zde.